Svobodná vůle

Člověk rozhoduje sám, zda věří na nemoc nebo na zdraví

Vnitřní rozpor

Když se během uzdravujícího procesu objeví bolesti, není vždy lehké myslet na Regelungen. Mnoho lidí znejistí: "Jsou to regulační bolesti nebo příznaky nemoci?" Začne vnitřní rozpor o víru. Tady se rozhoduje, jestli člověk obdrží uzdravení, respektive jak dlouho bude uzdravující proces trvat. Záleží na tom, čemu věnuje více víry, jestli myšlenkám na nemoc nebo myšlenkám na uzdravení. Věří-li dále na nemoc, tak si ji také ponechá. Pokud se ale přece probojuje k víře ve zdraví, pak se může uzdravující proces dokončit. Člověk rozhoduje sám.

Nikdo se nemůže k uzdravení nutit, může se jen dobrovolně rozhodnout

To je důležitý bod v učení Bruno Gröninga. On stále znovu zdůrazňoval, že člověk má nedotknutelnou svobodnou vůli, nejvyšší dar, který může Bůh živé bytosti dát. Pozvedá člověka ze stupně řízeného tvora na stupeň svobodného dítěte, které plní Boží přikázání ne z donucení, ale dobrovolně z vlastní vůle. Přitom mu ale svobodná vůle umožňuje, Boží zákony nedodržovat.

Bruno Gröning respektoval nejvyšším způsobem svobodnou vůli člověka. Proto může pomoci jenom tomu, který si pomoci nechá, který je připraven se od nemoci oddělit. Smí člověku odebrat pouze to, co mu silou své svobodné vůle sám dá. Kdo na své nemoci sedí, stále na ni myslí a mluví o ní, ten bude na uzdravení marně čekat. Tak to řekl Bruno Gröning: "Smím pomoci najít člověku cestu k Bohu, ale nesmím mu jeho rozhodnutí o tom ani vzít, ani ho nesmím k dobru nutit. Každý musí svou cestu najít sám."