Bůh je ten největší lékař

Nevyléčitelné neexistuje

Důvěra a víra – Předpoklad k uzdravení

Opravdu léčit dokáže jenom Bůh, žádný člověk. Bůh je ten největší lékař. Pro Něho neexistuje nic nevyléčitelného, nic nemožného. Stále znovu říkal Bruno Gröning: "Důvěřuj a věř, Boží síla pomáhá a léčí!"

To jediné, co od člověka, který hledá pomoc, očekává, je ochota mu důvěřovat a přijmout víru v Boha, Jeho léčivou sílu a vlastní uzdravení. Pokud člověk tyto požadavky splní, může Bruno Gröning pomoci. Dokonce je-li víra jednotlivce příliš slabá, nabízí svoji pomoc: "Poněvadž dnes ještě nemůžete věřit, tak to chci učinit za Vás, až skutečně uvěříte. A jestli dnes ještě neprosíte, ještě se neumíte modlit, tak chci také to ještě pro Vás udělat."

Bůh není žádný trestající soudce

Tak může být skrze Bruno Gröninga zprostředkována Boží pomoc lidem, kteří přijali víru ve zdraví. Všem má být pomoženo. Lidé mají zažít, že Bůh není žádný trestající soudce, nýbrž milující otec. Všichni lidé jsou Jeho dětmi a On je jim přítelem a spasitelem.

Díky Bruno Gröningovi může člověk opět zažít zázraky Boha. Bůh je pro všechny lidi největším lékařem a pomocníkem. Pro Něho není nic nemožného. Bruno Gröning říkal: "Existuje mnohé, co nelze vysvětlit, ale nic, co by se nemohlo stát."

Člověk je duch

Tělo je jen pozemská schránka pro ducha a duši

Bruno Gröning objasňoval svým posluchačům pravou podstatu člověka takto: "Kdo jste?" ptal se. Žádný z jeho posluchačů neznal kromě svého jména žádnou odpověď. To ale Bruno Gröning nenechal jen tak. "Jste Vaše tělo?" zkoumal dále. Na naše mlčení nám vysvětlil, že už od pradávna nejsme tělo, ale duch. Naše tělo jsme dostali zapůjčeno od Boha jenom pro tento pozemský život. Dostali jsme je při narození a odevzdáme je zemi, jakmile odejdeme domů. Naše duše vytváří spojení mezi duchem a tělem a bere si dobré a špatné zkušenosti odtud s sebou na onen svět. Duše je nosičem Boží jiskry, která v okamžiku, kdy se člověk ve víře otevře, umožní vztah k Bohu. Uzavře-li se však duše v nevíře, zůstane spojení k Bohu přerušeno.

Tělo není tedy to podstatné u člověka, ale jenom tělesná schránka pro duši a ducha. Tak také při smrti se nic neztratí, jak tomu dnes hodně lidé věří, ale život jde dále. Není vázán na tělo.

Člověk není zlý – jen když sám sebe zanedbá, propadne zlu

Člověk je duch, jeho tělo je dar, který mu Bůh dal jako nástroj k dispozici pro pozemský život. Vlastním určením člověka je, aby užíval tělo k dobru a s jeho pomocí převáděl dobré myšlenky v činy. Díky svobodné vůli má ale člověk i tu možnost, aby je zneužil ke zlu, ke krádežím, k zabíjení, k ničení. Podle skutků člověka lze vyčíst, s kým je ve spojení a v koho službách je: ve službě Boha nebo ve službě Satana. To nevypovídá, že je člověk jako takový špatný nebo dobrý, nýbrž:

"Člověk je a zůstane Boží, nikdy není ďábelský, nikdy není satanský, nikdy není člověk zlý, ale pokud opustí Boha, pokud sám sebe zanedbá, může být jen zajat zlem. Zlo jej uchopí a on mu pak musí sloužit. To není ten člověk, který dělá zlo, ale to zlo samo. Od zla nelze očekávat nic dobrého! Ale stejně tak od Boha nic zlého!"

"Když je [člověk] příliš slabý, propadne zlu, spadne dolů, a pak nemůže jít po cestě vedoucí vzhůru, nedostává se mu síly, padá a spadne zlu do náruče a je pak zlu vydán na pospas. Když potom nepřijde záchranná, pomocná ruka a nevytáhne ho odtud, je na pěknou dobu ztracen. Bude pak muset zlu sloužit."

Každá myšlenka má účinek

Povinností každého člověka je udržovat své tělo v pořádku. Ale každá negativní myšlenka, každé zlé slovo a každý zlý skutek působí na tělo škodlivě, tzn. když duch není spojen s Bohem a dá se na pospas negativní sile, může to vést k onemocnění těla.

Když se ale duše znovu otevře proudění Boží síly a spojí se s duchem, bude uzdravení těla následkem. Z tohoto důvodu je vlastní duchovní postoj tak rozhodující. Nikdy nesmí být uzdravení slibováno. Vždy to záleží na člověku samotném, jak se otevře dobru a jak si učení Bruno Gröninga vezme k srdci. Ošetřování těla může mít nějaký účinek, ale neodstraní příčinu. To může jenom člověk sám, jestliže provede "velký obrat".

Myšlenky jsou síly

Pozitivní myšlenka tvoří, negativní myšlenka boří

Bruno Gröning nabádal často své posluchače k tomu, aby ověřovali své vlastní myšlenky a přijímali jenom ty dobré. Bůh a Satan nejsou jenom síly, ale také myšlenkové zdroje. Nepřetržitě vysílají myšlenky: Bůh dobré, Satan špatné. Člověk nemůže – jak říká Bruno Gröning – sám myšlenky produkovat, nýbrž má schopnost je pouze přijímat.

"Je tak důležité, jaké myšlenky člověk přijme, protože myšlenky jsou síly. Chce-li člověk dobro, tak mu pomůže Bůh, chce-li zlo, pomůže mu Satan."

Člověk není bez vůle vydán všemu, co mu přijde na mysl. Sám rozhoduje, které myšlenky strpí a které ne. Výběr by však přitom měl provádět svědomitě, ne povrchně. Za každou myšlenkou stojí síla: pozitivní myšlenka tvoří, negativní boří. Radostná zpráva povznáší, smutná skličuje. Myšlenky jsou duchovní síly. Nesou v sobě moc, o které dnešní lidstvo už sotva něco tuší. Myšlenka vytrysklá z lásky může člověka přivést k tomu, aby svůj život dal pro druhého. Naproti tomu myšlenka spojená s nenávistí, může člověka dohnat až k tomu, že druhého zabije. "Střezte se každé zlé myšlenky!"

"Všechno, co do sebe přijmete, musíte zase ze sebe vydat"

"Toho byste si už dnes museli být vědomi, že pokud jste přijali jen jedinou zlou myšlenku, tak jste vždy znovu zjistili, že se na Vás hrnuly další zlé myšlenky a Vy jste pak také říkali zlá slova. Tedy všechno, co do sebe přijmete, musíte ze sebe zase vydat."

"Přijmete-li jen jedinou zlou myšlenku, stanete se služebníkem zla, stanete se skutečně služebníkem Satana! Nechte si to říci!"

Člověk jedná podle své vůle

Ale co může člověk dělat proti depresivním, zpochybňujícím a vnucujícím se myšlenkám, strachu, apod., jak se má proti nim postavit? Vynořují se náhle jakoby odnikud, doslova se vloudí dovnitř a chtějí ovlivnit jeho náladu. Co má dělat?

Satan chce člověka negativními myšlenkami – jedno jakého druhu - svést k omylu, odvést ho z Boží cesty. Chce, aby se člověk bál, zlobil se, pochyboval o dobru a prohřešoval se proti Božím zákonům. Aby toho dosáhl, šáli ho tím, že je člověk hracím míčem nedobrých myšlenek a pocitů a že je jim bezmocně vydán na pospas. Ale to je klam a mam.

Bůh stvořil člověka takového, aby skrze své myšlení, mluvu a skutky mohl sám rozhodovat. Objeví-li se před jeho vnitřním zrakem nedobrá myšlenka, tak ji může klidně, ale jistě odmítnout. Když přitom zůstane pevný ve svém rozhodnutí, musí zlo ustoupit a nemůže nad ním získat žádnou moc. Člověk sám svou svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu. "Člověk jedná podle své vůle. Jaká je vůle, taková je myšlenka. Myšlenka vede člověka k činu."

Nejprve tu musí být vůle ke zdraví

Na jednom jednoduchém příkladě ukázal Bruno Gröning, jak velký význam myšlenkám náleží. Při stavbě domu je prvním impulsem vůle, resp. přání dům postavit. Poté se myšlenka stále více konkretizuje, až vznikne přesný plán. Až doposud existuje stavební dílo vlastně jenom ve fantazii budoucího pána domu. Vlastní stavba je teprve poslední krok na dlouhé cestě, jemuž předcházejí četná přemýšlení a příprava.

Stejně tak je to s uzdravením. Nejprve zde musí být vůle být zdráv, pak následuje myšlenkové oddělení se od nemoci a nakonec přijetí víry v uzdravení. Teprve posledním krokem je na těle probíhající uzdravení. Není to v podstatě žádné dílo člověka, nýbrž akt Boží milosti. Člověk si je nemůže zasloužit, ale může je dosáhnout.

Protiklady "dobro" a "zlo"

Člověk žije mezi tím a má stále na vybranou

Když má člověk díky svobodné vůli možnost se rozhodnout, naskýtá se otázka: Jaké jsou možnosti, mezi kterými může volit? K tomu Bruno Gröning: "Nepodceňujte a nezapomínejte, přátelé, že člověk žije mezi dobrem a zlem. Mezi tím žije, tady to dobré, tady to zlé, a mezi tím je člověk, on rozhoduje."

Člověk má volbu. Může konat dobro nebo zlo. Je-li některý z jeho bližních v nouzi, může mu pomoci, může bez povšimnutí projít okolo nebo může dokonce z nouze druhého pro sebe těžit. Může dělat, co chce. Člověk stojí ve svém životě vždycky – vědomě či nevědomě - na rozcestí, kde se musí rozhodnout pro dobrou nebo špatnou stezku. Většinou jsou to každodenní události, které určují běh osudu.

Jak je to např., když se ze zlosti nad upřímným slovem rozejdeme s přítelem, z hněvu na šéfa přijdeme o místo nebo propásneme kvůli uražené hrdosti jedinečnou příležitost? Jak často jsou to spontánní rozhodnutí, kterých později litujeme, ale která už nejdou vzít zpátky. Jeden nepatrný okamžik může rozhodnout o celém dalším životě, k dobrému nebo špatnému.

Budující a bořící síly

Ale jak k tomu dojde? Kdo to stojí za těmi pojmy "dobro" a "zlo"? Není celý život produktem slepé náhody, které je člověk bezmocně vydán?

Dobro – jak vysvětluje Bruno Gröning - pochází od Boha, zlo od Jeho protějšku: od Satana! Ten skutečně existuje a uložil si za cíl zničit vše dobré, Boží. Bruno Gröning: "Kdo to dělá, kdo nevyzkouší všechno, aby to dobré, Boží, zničil? Odkud přichází nemoc, nemoc u všeho, co zde na této Zemi roste? Vezměte si, co chcete, nějaké ovoce nebo nějakého jiného živého tvora, Satan se pokouší stále znovu a znovu všechno zničit. A také dokázal to, že trápí člověka."

"Satan, který existuje na této Zemi, zkouší všechno, jen aby zničil to dobré a Boží."

"Kde je Bůh, tam je láska, kde je Satan, tam jsou války."

V duchovním smyslu stojí oba póly proti sobě: Bůh jako život sám a Satan, který ho chce zničit. Stojí jim po boku zástupy duchovních bytostí a boj je veden s veškerou tvrdostí. Obě strany disponují ohromnou energii. Jejich podstatu popisuje Bruno Gröning jednoduchými slovy: "Ta Boží síla je budující a ta zlá, ďábelská, satanská je bořící."

Obě může člověk do sebe přijmout a nechat působit, jak na těle, tak také na duši. Ta jedna působí jako posilující a tvořící, ta druhá jako oslabující a bořící. Pozitivní síla v sobě nese uzdravení, negativní nemoc.

Nemoc není žádný Boží trest, nýbrž následek špatných myšlenek a činů

Bruno Gröning říkal, že nemoc pochází od zla a ne – jak je mnohdy tvrzeno - jako trest Boží. Takové myšlenky označil jako lež a rozhodně je odmítl. Bůh netrestá! Nemoc je následek špatných myšlenek a činů. Když je tato příčina překonána, je také odstraněn důsledek a to je Boží vůle.

"Není to tak, jak si lidé myslí, že nemoc by byla Božím trestem. Je to srovnatelné s tím, když dítě opustí rodičovský dům. To už rodiče nemohou nad ním držet ruce, nemohou dítě dále chránit. Tak jsme také my opustili našeho Otce. Nesmíme zapomínat, že my sami jsme jenom Boží děti. Jenom On nám může pomoci! A On nám pomůže, když jsme k němu znovu našli cestu."

Svobodná vůle

Člověk rozhoduje sám, zda věří na nemoc nebo na zdraví

Vnitřní rozpor

Když se během uzdravujícího procesu objeví bolesti, není vždy lehké myslet na Regelungen. Mnoho lidí znejistí: "Jsou to regulační bolesti nebo příznaky nemoci?" Začne vnitřní rozpor o víru. Tady se rozhoduje, jestli člověk obdrží uzdravení, respektive jak dlouho bude uzdravující proces trvat. Záleží na tom, čemu věnuje více víry, jestli myšlenkám na nemoc nebo myšlenkám na uzdravení. Věří-li dále na nemoc, tak si ji také ponechá. Pokud se ale přece probojuje k víře ve zdraví, pak se může uzdravující proces dokončit. Člověk rozhoduje sám.

Nikdo se nemůže k uzdravení nutit, může se jen dobrovolně rozhodnout

To je důležitý bod v učení Bruno Gröninga. On stále znovu zdůrazňoval, že člověk má nedotknutelnou svobodnou vůli, nejvyšší dar, který může Bůh živé bytosti dát. Pozvedá člověka ze stupně řízeného tvora na stupeň svobodného dítěte, které plní Boží přikázání ne z donucení, ale dobrovolně z vlastní vůle. Přitom mu ale svobodná vůle umožňuje, Boží zákony nedodržovat.

Bruno Gröning respektoval nejvyšším způsobem svobodnou vůli člověka. Proto může pomoci jenom tomu, který si pomoci nechá, který je připraven se od nemoci oddělit. Smí člověku odebrat pouze to, co mu silou své svobodné vůle sám dá. Kdo na své nemoci sedí, stále na ni myslí a mluví o ní, ten bude na uzdravení marně čekat. Tak to řekl Bruno Gröning: "Smím pomoci najít člověku cestu k Bohu, ale nesmím mu jeho rozhodnutí o tom ani vzít, ani ho nesmím k dobru nutit. Každý musí svou cestu najít sám."

„Regelungen“

Čištění těla může nejprve způsobit bolesti

"Regelungen" jsou součástí čisticího procesu

Někteří lidé dostávají při příjmu Heilstromu bolesti. Tento fenomén označil Bruno Gröning jako "Regelung". Je to znamení začínající přestavby v těle. Regulační bolesti nelze srovnávat s bolestmi u nemoci. Jsou způsobeny působením Heilstromu a jsou výrazem čištění onemocnělých orgánů. Kurt Trampler (uzdravený, dočasný spolupracovník Bruno Gröninga, žurnalista a autor knihy) k tomu píše: "Také regulační bolesti dost často matou pomoc hledající. Regulační bolesti musí být. Často se jednotliví lidé, když se dostavily regukační bolesti, obávali, že by mohlo dojít k recidivě. Dostali strach a říkali: Je to ještě horší, pojďme k lékaři. Gröning: ,Proto Vás upozorňuji, když přijdou regulační bolesti, vydržte je. Nestane se nic špatného, nýbrž jen to, že se člověk uzdraví."

Forma Regelungen může být rozdílná. Bolesti se mohou podobat původní nemoci, někdy dokonce mohou být silnější. Mohou se ale projevovat zcela jinak. Je to případ od případu rozdílné, každé tělo reaguje na léčivou sílu zcela individuálně.

Od regulačních bolestí nemůže být člověk ušetřen. Je to součást čisticího procesu, při němž se duchovní cestou odstraňuje nečistota nemoci z těla.

Jak probíhá Regelung

Bruno Gröning vysvětloval fenomén Regelungen na příkladu znečistěné konve na mléko. Ptal se, co se musí udělat, když má být zkyslé, páchnoucí mléko v konvici vyměněno za čerstvé. Odpověď je zřejmá: Nejdříve se musí zkažené mléko vylít, potom konvici vyčistit. Zcela podobně – v přeneseném smyslu je to u člověka. Vezměme nyní tělo jako konev, nemoc jako zkažené mléko a zdraví jako dobré mléko, pak se musí člověk nejdříve myšlenkově od nemoci oddělit – špatné mléko vylít. Potom se tělo od "špíny" nemoci očišťuje – to jsou Regelungen. Teprve vyčištěná nádoba může být plněna čerstvým mlékem – zdraví vstupuje do člověka.

Na jiném příkladě srovnává člověka s miskou na ovoce: "Vezměte misku, která je naplněna jedno čím, třeba ovocem, které celé dny leží, tedy leželo a nikdo se o ně nestaral a nikdo nevěděl, že by je měl ošetřovat a zkazilo se. Toto ovoce už není k užitku. A nyní přijde někdo a chce vám dát nové zdravé ovoce, tedy byla by velká hloupost, kdyby to nové, zdravé ovoce bylo položeno na to staré, protože nové by se zkazilo, stejně jako již to staré. Když chcete mít zdravé ovoce, musíte nejprve to špatné, nezdravé, nepoživatelné dát stranou; ale nejen to, nýbrž musíte také vyčistit i samotnou misku na ovoce, aby pak mohla přijmout zdravé ovoce. Srovnejte misku s Vaším tělem a ovoce s Vašimi nemocnými orgány a zdraví je to, čeho se nadějete, ale je to nemožné, pokud špatné nemůžete odhodit, v tomto případě to znamená, pokud se zabýváte Vaší nemocí."

„Einstellen“

Správné držení těla a správný duchovní postoj pro příjem Božího Heistromu

Jako Heilstrom označoval Bruno Gröning duchovní sílu, která způsobuje uzdravení. Synonymně používal také pojmy léčivá vlna a Boží síla. Jak ale může člověk do sebe přijmout Heilstrom, jak se Boží síle otevřít? Bruno Gröning doporučoval pomoc hledajícím posadit se následujícím způsobem: Paže a nohy nekřížit a položit ruce, otočené dlaněmi nahoru, na stehna. Vedle tohoto vnějšího otevření je důležité, odpoutat se od všech rušivých myšlenek a zcela se soustředit na to, co se děje v těle. Otevřený duchovní postoj plný víry, je základním předpokladem. Tímto způsobem se může člověk otevřít proudění léčivé síly. Bruno Gröning řekl: "Bůh nám dává vše dobré, jen musíme to všechno Jeho, co nám posílá, do sebe přijmout. Nuže – dělejte to!"

Proč je držení těla tak důležité, vysvětluje následujícím způsobem: "Ti, kteří mají ještě volně pohyblivé tělo, ti ho rádi často křečovitě svírají, to je také moc, moc zvyku. Nohy překřížit, přehodit přes sebe; jistě si může i občas pohovět, to znamená protáhnout se, zalenošit, ale ne tehdy, když člověk chce přijímat dobro, to Boží. Tu pak musí být volný, musí tu sedět nebo stát s otevřenýma a prázdnýma rukama!"

Kurt Trampler (uzdravený, dočasný spolupracovník Bruno Gröninga, žurnalista a autor knihy) píše ve své knize Velký obrat: "Důležitá (…) je vedle vnitřní přípravy také zdánlivě malá, ale přesto velmi podstatná formálnost. Člověk má sedět neopřen a ani ruce ani nohy nemá klást na sebe. Vzájemný dotyk rukou působí podle Gröningova pojetí zkrat proudu života v horní části těla, nohy kladené jedna přes druhou nebo úplně překřížené vedou ke stejným škodám v dolní části těla. Kdo ze zvyku takové chyby dělá, může si, viděno z dlouhodobějšího pohledu, dokonce přivodit opravdu nepříjemné nemoci."

Dávat pozor na to, co cítíme ve vlastním těle

Vědomé přijímání síly, nazval Bruno Gröning "Einstellen". Člověk se "nalaďuje" na příjem Heilstromu. Kde a kdy se to děje, není rozhodující. Důležité je jen to, aby byl člověk v klidu, odpoutal se od všech rušivých myšlenek a přesně pozoroval, co se děje v jeho těle. Bruno Gröning se vždy znovu dotazoval svých posluchačů, co cítí.

"Máte se jen soustředit na to, abyste přijímali to pravé, Boží vysílání, lépe řečeno: abyste je dosahovali. Jak tohoto vysílání dosáhnete, to zjistíte. Ale stále znovu musím říkat, že teprve tehdy, až svému tělu věnujete skutečnou pozornost, že dáváte pozor na to, co se v něm děje, a mnohem méně na to, co se děje kolem něho, nýbrž jen v něm, ve Vašem vlastním těle."

Každý člověk může Heilstrom cítit na vlastním těle. Někdo cítí mravenčení, jiný přival chladu nebo tepla. Třetí musí pohybovat pažemi nebo nohama, čtvrtý se třese. Tak vyvolává Heilstrom u jednotlivých lidí rozdílné reakce.

„Heilstrom“

Životní proud z Božího zdroje síly

Gröning jako "transformátor" mezi "elektrárnou" Bůh a "žárovkou" člověk

Bruno Gröning se sám označoval za zprostředkovatele duchovní síly, která přichází přímo od Boha a způsobuje uzdravení. Tuto Boží sílu nazýval "Heilstrom".

Aby vysvětlil podstatu Heilstromu, používal příměr. Srovnával Boha s elektrárnou, člověka se žárovkou. Tak jako žárovka může jen tehdy splnit svůj účel, když získá proud z elektrárny, může člověk žít v Božím pořádku jen tehdy, když je napájen silou Boha. Sobě Gröning připisuje úlohu "transformátoru". Přeměňuje nekonečně vysoké Boží energie tak, aby každý člověk mohl dostat jen tolik, kolik přijmout může. Jeho schopnost přijmu síly byla neomezená. Tak bylo možné např. v Rosenheimu na Traberhofu, že tisíce lidí cítily současně léčivou sílu a došlo k velkým masovým uzdravením.

Když se přetrhlo spojení mezi Bohem a člověkem

Bruno Gröning vysvětluje, že prapůvodně existovalo přímé spojení mezi "elektrárnou" Bohem a "přijímačem" člověkem. Lidé žili na zemi jako děti Boha v nejvyšší jednotě se svým otcem. Avšak když se od Boha odvrátili, vypadli z Božího pořádku, vydali se bídě a nouzi. Spojení mezi Bohem a člověkem se přetrhalo. Postupem času vznikala stále se prohlubující propast, kterou již lidé sami nedokázali přemostit.

Most přes propast mezi Bohem a člověkem vzhůru k novému životnímu pocitu

Bruno Gröning poznamenává: "A protože se člověk už vůbec nedokázal vrátit na tu vlastní, na Boží cestu, neboť most, který k ní vedl byl zbořen, a člověk, natlačen na hromádku, jen bloudil kolem sem a tam – postavil jsem, znovu vybudoval most k této pravé, Boží cestě, a jestliže ten most použijete, když přes něj půjdete, přijdete na cestu, na tu Boží cestu, kde pak Vy sami máte spojení k velkému, jedinečnému Božímu dílu, kde potom obdržíte ten pravý, správný, ten Boží životní proud, abyste pak mohli dále zvládnout, především ve zdraví, Váš život."

"A kdo přejde přes tento most a bude dál kráčet tou pravou, Boží cestou, ten získá úplně jiný pocit, bude udiven tím vším, co zde je, co doposud ještě nemohl poznat. Jedině tam teprve skutečně obdržíte napojení na velké Boží dílo."

Kdo učení Bruno Gröninga následuje a otevře se Boží síle, bude Heilstrom cítit na vlastním těle. Dostaví se v něm úplně nový životní pocit: bolesti, starosti a nouze ustoupí, usídlí se v něm zdraví, harmonie a radost. Začne zažívat, že Bůh nepanuje jako nemilosrdný soudce daleko nad hvězdami, nýbrž stojí jako láskyplný otec u lidí a chce jim pomáhat. Propast je překlenuta. Člověk zažívá opět prvotní stav.

Velký obrat

Oddělit se od nemoci a věřit ve zdraví

Zabývat se v myšlenkách nemocí, znamená ji držet

Stále znovu vyzýval Bruno Gröning lidi k "velkému obratu". Upomínal je, aby víru v dobro převedli ve skutky a upustili od špatných zvyklostí.

V první řadě nabádal lidi, aby nemysleli na nemoci. Stále zdůrazňoval, že nemoc přichází od zla, a je zlem. Zabývat se jí, znamená odevzdat se zlu. To znesnadňuje léčebný proces a může ho dokonce znemožnit. "Kdo se zaměstnává nemocí, pevně ji drží a uzavírá Boží síle cestu."

Člověk se má od nemoci oddělit, nemá ji považovat za své vlastnictví, nýbrž v ní vidět zlo. "Nemoc nepatří k člověku!"

Nemoc odevzdat Bruno Gröningovi

Bruno Gröning lidem nabídnul, že jim nemoci odejme: "Dejte mi Vaše nemoci a Vaše starosti! Sami si s nimi neporadíte. Já je za Vás ponesu. Ale dejte mi je dobrovolně, krást, to já nedělám!"

"Když nemoc svobodně odevzdáte, abych Vám ji mohl odebrat, je to dobré; když si ji však pevně držíte, pak ani já nesmím nic učinit. Sedmé přikázání to zakazuje: "Nemáš krást!" Kdybych člověku odebral nemoc z pozice moci, hřešil bych. Já nesmím krást! Kdo má svou nemoc rád, pevně ji drží. Kdo na ni může zapomenout, tomu ji vezmu, protože ji odevzdal svobodně, a to nejen v myšlenkách, ale také v činech. Musíte poslouchat mé slovo! Nechci Vás ovlivňovat. Když nemoc svobodně odevzdáte, pak Vám odeberu všechno utrpení!"

Nejprve musí člověk v sobě způsobit vnitřní obrat

Za jak důležitý Bruno Gröning vnitřní obrat jednotlivce považoval, ukazuje zřetelně následující výňatek z knihy Velký obrat od Kurta Tramplera (uzdravený, dočasný spolupracovník Bruno Gröninga, žurnalista a autor knihy): "Také v soukromých rozhovorech jsem často od Bruno Gröninga slyšel rozhodující vyjádření, že nese před Bohem zodpovědnost za to, aby umožnil ’vyléčení skrze čistou Boží sílu’ jen těm trpícím, kteří mají přinejmenším dobrou vůli žít podle Božích zákonů, a vyloučit z vyléčení každého, který není ochoten od zla upustit. "Mohl bych", řekl, "provést masové vyléčení tak, že bych řekl: Všichni nemocní z jednoho města nebo z jedné země buďte zdraví! Ale nebylo by tím více ztraceno než získáno ? Byli by ti zlí mezi nemocnými k obratu připraveni ? Nezneužili by jen opět získané zdraví ? Ne! Nejdřív musí člověk dojít k vnitřnímu obratu, nejdřív musí být ochoten, to ďábelské ze sebe vyrvat a nalézt cestu k Bohu. Teprve potom je hoden toho, aby byl vyléčen."

Prapůvodní člověk nebyl nemocný

Následující slova Bruno Gröninga objasňují tento výrok a vysvětlují vznik nemocí:

"Jak vůbec dojde k tomu, že člověk onemocní? Prapůvodní člověk nebyl nemocný. Lidé se stali špatnými, z generace na generaci stále horšími. Špatnost zasáhla tak daleko, že se brzy už nebude moci žít. Spory a nesváry v samotné rodině, více války než míru mezi národy! Starosti přinesly lidstvu duševní utrpení a zapustily kořeny tak hluboko, že lidé museli onemocnět. Jeden zatěžuje duševně druhého! Lidstvo je znetvořené, lidé se od přirozeného vzdálili, mnozí ztratili víru v Boha. Kdo ale sejde z Boží cesty, ten se také vzdálí od svého zdraví."

Pokud chce člověk skrze Bruno Gröninga znovu dosáhnout zdraví, musí být ochoten upustit od "špatnosti". Musí se ke špatnému, k nemoci, otočit zády, oddělit se od ní, již nikdy nemyslet "moje astma, moje revma, atd." Není to vždy lehké. Vyžaduje to vnitřní proměnu. Člověk musí od základu změnit své myšlení. Má věřit ne jak je zvyklý na nemoc, nýbrž na zdraví. Má přijmout víru, že i nevyléčitelná utrpení jsou léčitelná.

"Rozumem nemohu být pochopen"

Co tady Bruno Gröning očekával od pomoc hledajících! Nezdráhá se to každému logickému myšlení, vzít vážně takové pobízení? Jak se mají revmaticky deformované kotníky opět dát do pořádku, jak mají být ochrnuté údy schopné fungovat? Jak má být možné odevzdat Bruno Gröningovi nemoci, aniž by provedl nejmenší ošetření, ano, aniž by mu bylo utrpení jen vylíčeno? Není to urážka pro každého střízlivě uvažujícího člověka?

Je to vskutku velký obrat, který Bruno Gröning od lidí očekává, znamená to přece, postavit stranou každé vědecké, rozumově orientované myšlení a přijmout víru v něco vyššího. Jeho učení spočívá na úplně jiných základech než dnes běžné, z materialistického ducha pramenící rozumové myšlení. Proto často říká: "Rozumem určitě nemohu být pochopen."

Příčina nemocí

Když chybí spojení s Božím zdrojem síly

Nemoc není žádná náhoda

Mnoho lidí žije dnes ve víře, že nemoc je něco nahodilého, co najednou vyvstane a jakoby z ničeho nic člověka napadne. Bruno Gröning naproti tomu říká: "Čím více se člověk od Boha odklonil, vědomě nebo nevědomě, tím méně života je v jeho těle, takže tam bylo sotva tolik života, aby orgány na něj reagovaly tak, jak jim to bylo určeno. Již nemohl jít s plnou silou životem. Vzdálil se od tohoto pramene síly. Nakonec to spojení k velkému Božímu prameni síly ztratil. Už nemohl do sebe přijímat sílu Boha. A tak se jeho tělo stalo vrakem."

Mezi Bohem a člověkem vznikla velká propast

Jak může člověk opět dojít ke zdraví, popisuje Bruno Gröning následujícím způsobem: "Bůh stvořil člověka krásného, dobrého a zdravého. Tak ho chce také mít. Prapůvodně byl člověk s Bohem zcela spojen, byla zde jen láska, harmonie a zdraví, všude byla jednota. Ale když první člověk naslouchal a uposlechl zlému hlasu, který promlouval vně této jednoty, tehdy toto spojení rozbil a od té doby stojí Bůh zde a člověk tam. Mezi Bohem a člověkem vznikla velká propast. Není zde žádné spojení. Člověk - odkázaný sám na sebe - může být jak chce věřící a modlit se, na své životní cestě bude zlem napadán a stahován do hloubky. Vy jste se na Vaší životní cestě dostali sem, sem dolů. Prožíváte neštěstí, bolesti, nevyléčitelné utrpení. Říkám Vám: Nechoďte ještě hlouběji, nýbrž já Vás volám k velkému obratu! Pojďte nahoru a přes propast Vám stavím most! Jděte z cesty utrpení na Boží cestu! Na ní neexistuje žádné neštěstí, žádné bolesti, žádné nevyléčitelné – je zde jen dobro. Tato cesta vede zpět k Bohu!"

Učení Bruno Gröninga

Pomoc a uzdravení duchovní cestou

Učení Bruno Gröninga vychází z vlivu duchovních sil na člověka. Vliv těchto sil je větší, než si mnozí lidé uvědomují.

Člověk jako "baterie" – aby mohl plnit své úkoly, musí stále znovu přijímat novou životní energii

Bruno Gröning srovnává člověka s baterií. V denním životě každý vydává energii. Přesto však nebývá potřebná nová energie často dostatečně doplňována. Stejně jako prázdná baterie není schopná své funkce, nemůže ani oslabené tělo vykonávat svoji funkci. Následkem je pak ochablost, nervozita, životní strach a konečně i nemoc.

Bruno Gröning teď objasnil, jak každý jednotlivě může opět nabýt novou energii. Víra v dobro je pro to stejným předpokladem jako vůle být zdravý. Člověk je všude obklopen léčivými vlnami, které potřebuje jen přijmout. Podle Bruno Gröninga neexistuje žádná nevyléčitelná choroba, což potvrzují lékařsky ověřené zprávy o úspěchu. K vyléčením zde dochází jedině duchovní cestou a nejsou proto vázány na materiální tělo Bruno Gröninga.

Jak člověk nejlépe přijme Heilstrom

Aby mohl pomoc hledající přijmout Heilstrom, sedí s otevřenými dlaněmi. Paže a nohy jsou nepřekřížené, aby nebránily proudění Heilstromu. Myšlenky na nemoc a starosti působí rušivě, myšlenky na něco pěkného jsou nápomocné.

Když tělem proudí Heilstrom, naráží na orgány, které jsou zatíženy nemocí a tu tam začne jeho očistné působení. Přitom může dojít k bolestem, které jsou náznakem očisty těla. A jelikož nemoc ve své podstatě není z Boží vůle, část po části zmizí. V jednotlivých případech to může nastat i spontánně. K tomu je nutné, aby se člověk už ani ve svých myšlenkách nezabýval nemocí, nýbrž věřil, že pro Boha neexistuje "nevyléčitelné".

Aby zůstali také i nadále zdraví, einstellen se přátelé Bruno Gröninga denně na příjem Heilstromu. Zdravé tělo tvoří základ života v souladu se sebou samým, s bližními a s přírodou.

Bruno Gröning dává lidem učení

Cílem učení Bruno Gröninga je každého člověka učinit člověkem těšícím se ze života, který je osvobozen od všech tělesných a duševních strastí.

K tomu Bruno Gröning doslova: "Toto mé učení je vyslovená životní moudrost, podle níž již žiije mnoho mých přátel a měli s tím úspěch. Přijetím tohoto učení se v nich mohla uskutečnit úplná proměna, která dokonce v mnoha případech vedla k dosažení zdraví."

Snažení Bruno Gröninga směřovalo jen k jednomu cíli: pomoci trpícím. Jim dal na cestu své učení, které nespočívá na intelektuálních úvahách, nýbrž pramení z intuitivního vycítění duchovních zákonitostí. Kdo se jím blíže zabývá, nalezne a pozná netušený celek, který dalece přesahuje aspekt vyléčení tím, že se člověk uzdraví nejen na tělě, ale take na duši. Vyzývá lidi, aby věřili v dobro a přeměnili je ve skutek.