Revoluce v lékařství?

Revoluce v lékařství?

Revue, vydání ze dne 14.8.1949: objasnění jedné otázky osudového významu

HERFORDSKÉMU BRUNO GROENINGOVI, kterému jsou připisovány zázračné činy a který v květnu a červnu roku 1949 vyléčil podle jejich vlastních výpovědí tisíce beznadějně nemocných, bylo jeho další působení v severním Německu nevraživostí lékařů a úřadů znemožněno. Dne 3.května 1949 bylo Gröningovi zakázáno, aby nadále vykonával svou uzdravovatelskou činnost. Od 29. čevna se Gröning stáhl z veřejného dění. Avšak Bruno Gröning ani nezmizel, a ani otázka po jeho zázračné léčivé síle nezůstala nezodpovězena. Neboť Revue otevřela Gröningovi cestu k jedné velké lékařské klinice, ve které měl možnost o své léčitelské síle podat důkazy velmi kriticky smýšlejícím, avšak nezazaujatým lékařům. Revue mu tak umožnila, aby moderním vědcům dokázal: Léčím nevyléčitelné. Revue dnes začíná s uveřejňováním výsledků 150 nenapadnutelných experimentů. Čtěte, o čem naši korespondenti Bongratz a Laux pod vědeckým vedením psychologa a lékaře prof.dr. Fischera v Revue referují.

PLÁN REVUE

Ode dneška začíná Revue zveřejňovat jedno téma, které dalece přesahuje pouhou žurnalistiku. Ve středu jejího zájmu stojí velmi prostý muž, Bruno Gröning, jehož věhlas dosáhl během několika měsíců závratné výše a který v Herfordu a i v jiných městech vyléčil velmi úžasnou a záhadnou cestou utrpení tisíců za nevyléčitelně platících nemocných, anebo jejich utrpení značně zmírnil. Žádný politik, žádný vědec, žádný umělec nedokázal v poválečném čase lidmi tak pohnout, jak to udělal Bruno Gröning. Vysíláním o jeho slávě a senzačními zprávami v tisku, které se pohybovaly mezi chválou, skepsí či povýšeným odmítáním, byly dotknuty také ostatní státy, dokonce Anglie a Amerika. Posměšné opovržení bylo živeno senzacemi, nekontrolovatelnými fámami a odporujícími si výklady. Toto opovržení vedlo k tomu, že tak závažný problém, který se z úzké oblasti lékařských odborných rozmíšek dostal skrze Bruno Gröninga na širokou veřejnost, ztrácel na své velké vážnosti, zodpovědnosti, nezaujatosti a vědeckosti.

Lékařští spolupracovníci Revue byli již delší čas v jiné souvislosti zaměstnáni otázkou, která se zabývala duševními příčinami většiny nemocí a rovněž studiem, v Německu dosti zanedbávaného, vývoje odpovídajícího výzkumu tohoto problému v ostatních, německy nemluvících zemích. V případě Gröning tu nešlo pouze o osobu nějakého zázračného lékaře, ale šlo tu především o významnou otázku psychických, to znamená duševních příčin nemocí, a o to, aby byl brán zřetel na tyto příčiny při psychoterapeutickém ošetřování pacientů. Gröning tak mohl být fenoménem v oblasti duševní léčby nemoci. Poté, co v severním Německu nabrala kampaň kolem Gröninga značně chaotické formy, kdy se některé dny nahromadilo před místy, kde působil, až šest tisíc lidí, pojala Revue konečné rozhodnutí, pro illustrovaný časopis dosti neobvyklé.

Protiklad, vzniklý mezi nesčetnými obdivovateli a protivníky, kterých bylo málo, ale byli zato velmi vlivní, se stával čím dál tím nesnesitelnější. Jedna lékařská komise a úřady v Herfordu udělily Gröningovi zákaz léčení. V Herfordu, Hamburku a v mnoha dalších městech čekalo tisíce nemocných i nadále na pomoc tohoto zázračného muže. Úředních instancí se konečně zmocnila velká bezradnost ohledně fenoménu Gröning, takže už z toho důvodu se dal pro tento samotný fenomén očekávat nešťastný konec. Bude Gröning mlýnským kamenem mezi mocí protivníků a mezi mocí věřících? Zajde tento prostý, intelektuálně neobratný, ale skutečnými, vysílacími schopnostmi a čestnou ochotou pomáhat druhým naplněný člověk Gröning na své tzv."příznivce", kteří se vtírali do jeho přízně, aby z jeho síly léčit vytloukali kapitál a svým protivníkům nabízeli jen tyto své slabiny? Anebo bude tady v Německu nějaký lékařský či vědecký institut ochoten k tomu, co by už dnes každá větší klinika v USA beze všeho udělala, aby dal totiž Bruno Gröningovi ze zájmu čistě vědeckého výzkumu možnost, jeho schopnosti klinicky přezkoušet? Po bezvýsledném přetřásání tohoto problému došlo na konci června k obavám, že bude Gröning potřen. Otázka, jestli mu má být přiznána tato úžasná, duchovně léčivá schopnost, anebo jestli musí být otestováno, zda jeho předpokládané schopnosti nejsou pouhým omylem, ba dokonce jestli to není šarlatánství, zůstala pro miliony trpících nezodpovězená.

V tomto časovému úseku se rozhodla Revue poslat do severního Německa zvláštní korespondenční štáb, obsazený Helmutem Lauxem, Heinzem Bongartzem a jedním vědcem - marburgským psychologem a lékařem prof.dr. H.G.Fischerem. Tento štáb měl znovu vyhledat Gröninga, jehož stopy se již pomalu začaly vytrácet. Měl se, na základě podrobných vyšetření celé řady Gröningem ošetřovaných případů, přesvědčit o úspěších nebo neúspěších jeho uzdravení.V případě pozitivního výsledku těchto zkoumání si měl štáb Revue udělat svůj vlastní úsudek o poměrech kolem osobnosti Gröninga. Podle toho, jaké budou výsledky vyšetření, měl štáb za úkol a měl k tomu i potřebné prostředky, aby Gröninga oddělil od případných nevýhodných vlivů jeho okolí, a aby mu umožnil východ z dusícího chaosu, který vládl mezi věřícími, lékaři a byrokratickými instancemi. Po získání jeho souhlasu se mělo Gröningovi dostat azylu na nějakém odlehlém místě. Zároveň byly štábem Revue podniknuty přípravy k získání spolupráce s nějakou přední německou univerzitní klinikou v případě, že výsledky vyšetřování budou kladné. Měla poskytnout Gröningovi v kruhu gremia vědců možnost, aby tu své schopnosti dokázal. V případě úspěchu mu měla být otevřena odpovídající cesta k dalšímu působení. V případě neúspěchu měl být veřejnosti předložen jasný a nepopiratelný výsledek celého výzkumu. To byl plán časopisu Revue.

Jeho uskutečnění začalo dnem 28. června 1949. Přineslo mnohé těžkosti, dobrodružství a překvapení. Plán se však vydařil bez toho, aby se o něm veřejnost - v zájmu věci – až po dnešní dny, směla dovědět. Pro ni zmizel Gröning dne 29.června 1949, ve 23.45 hodin z Hamburku. Dnes začíná Revue s touto uzavřenou zprávou korespondentů a vedoucích lékařů o předhistorii a historii největšího a nejpodivnějšího lékařského experimentu, jehož uskutečnění bylo kdy za pomoci nějakého časopisu umožněno.

Bruno Gröning: Fenomén lékaře duší

Od Helmuta Lauxe a Heinze Bongartze pod odborným vedením psychologa profesora Fischera

Po stopách Bruno Gröninga

Stanoviska lékařů

29. června, přesně v den, kdy Gröning v Hamburku beze stopy zmizel, jsme odjížděli z Frankfurtu. My žurnalisté jsme byli přirozeně zvědaví. Profesor Fischer byl zdrženlivý, ačkoliv ani on nemohl svou zvědavost úplně zakrýt. Ale byl odhodlán přijít případu Gröning systematicky na kloub a svůj úsudek o něm si chtěl udělat pomalu a velmi svědomitě. Naše spolupráce s profesorem Fischerem byla od prvních dnů vynikající. Byl to člověk, který prošel běžnou školní medicínou. Jako zdravotník byl schopný posuzovat lékařské nálezy, jejich zhoršení nebo vyléčení. Na druhé straně byl psycholog a ve své ordinaci léčil pomocí psychoanalýzy (zkoumání duše) a psychoterapie (věda o léčení duše). Gröningova metoda však musela spadat do oblasti léčení duše, kdyby se skutečně prokázala jako působivá. Jinak by tomu bylo, kdyby Gröning disponoval jinými silami, které nejsou dodnes psychoterapii známé.

Večer 29. června jsme přijeli do Bielefeldu a náhoda, týkající se jedné dřívější známosti profesora Fischera, nás zavedla nejdříve k setkání s vedoucím léčebného zařízení v Betelu, s profesorem Schorschem. Profesor Schorsch hrál podstatnou roli v lékařské komisi, která přispěla svým rozhodnutím k udělení zákazu léčení pro Gröninga. Nás, lidi od tisku, nechtěl nejdříve vůbec vidět, přijal jen profesora Fischera a vyjádřil před ním svůj názor, který o Gröningovi měl: "Je to úplně primitivní člověk, především nemá žádné – 'charisma' –". Pro ty, kteří toto slovo neznají, musíme dodat, že vědci tím rozumí vysílání vědomí. Schorsch mínil, že náboženské vysílání vědomí, o kterém Gröning v Herfordu a na jiných místech často mluvil, je pouhé divadlo. Jedná mnohem více z egoismu a ze sebepovyšování. Schorsch nám ukazoval jako důkaz svých slov grafologické dobrozdání, které vypovídá totéž. Profesor Fischer vzal jeho úsudek na vědomí. Profesor Schorsch ostatně nedělal dojem vědomé předpojatosti. Spíše jakoby neměl zájem. Byl kulatý a pohodlný a vypadalo to tak, jakoby o případu Gröning už vůbec nechtěl nic slyšet. Pravděpodobně se nevrhal rád do duševních rozrušení a nechtěl mít žádné další nepříjemnosti. Mínil, že nemáme dát na jeho úsudek, ale že máme sami přijít tomuto případu na kloub.

Profesor dr. Wolf, vedoucí lékař městského nemocničního ústavu v Bielefeldu, se jevil otevřenějším. Zdálo se, že je nakloněn našemu názoru, že případ Gröning musí být podroben přezkoušení bez jakýchkoliv předsudků. Poukázal i na to, že jak je známo, bylo Gröningovi nabídnuto, aby o svém umění podal důkazy na některých klinikách. Co si má myslet o tom, že Gröning tyto nabídky odmítnul. A může se mít vlastně lékařům za zlé, že pronásledovali s mimořádnou skepsí muže, který se zdráhal ukázat před nimi své schopnosti?

Proč, ptáme se samozřejmě docela přirozeně, se Gröning vyhnul takovému klinickému pozorování jeho ošetřovací metody a tím jejímu posudku? Měl Gröning důvod pochybovat o objektivitě profesora Wolfa? Když o pár týdnů později dal profesor Fischer Gröningovi podnět k tomu, aby praktikoval před lékaři bielefeldského městského nemocničního zařízení, musel bohužel zažít to, že i tam byl, pod zdánlivou záminkou, že se Gröningovi vychází vstříc, úmysl ho zničit tím, že by mu byly přivedeny případy, ve kterých už pomoci nemohl nikdo, ani Gröning ne. Profesor Fischer se proto musel zříci toho, aby byly Gröningovy metody posuzovány před bielefeldskými lékaři.

Dále se detmoldský úřední lékař dr. Dyes, vyjádřil vůči Gröningovi v tom smyslu, že i kdyby přinesl tolik důkazů svého léčitelského umění, kolik by chtěl, v jeho práci mu bude bráněno i přesto! Profesor Fischer se ho potom telefonicky z Herfordu ptal a dr. Dyes nedělal ze svých výroků žádné tajemství. Dr. Dyes byl naplněn lékařskou pýchou a se svým vlastním stanoviskem byl mimořádně spokojen.

Na základě takového jednání musel Gröning úplně ztratit důvěru v objektivní stanovisko lékařů, takže se mu nemůže zazlívat skutečnost, že nepřistoupil na nabídnuté nemocniční experimenty. Bdělý instinkt tohoto původně prostého člověka prohlédl tyto nečestné úmysly, které tu na něho číhaly.

---

Příliv chronických nemocí, které jsou duševně podmíněné

Dne 30. června jsme nejdříve začali v Nordrhein-Westfalen, pak jsme pokračovali od Hamburku směrem nahoru s vyšetřováním pacientů, které Gröning ošetřoval, a které podle jejich výpovědí vyléčil. Snáze se to řeklo než udělalo.

Nemocní, které Gröning ošetřoval, se už zase vrátili domů. Nikdo přesně neuchoval jejich jména a adresy. Gröning se vrhnul do ošetřování v pravém slova smyslu dravě a nevázaně po způsobu nějakého vandrujícího lidového léčitele a kromě různých vyprávění, tiskových poznámek, tvrzení a pověstí ze strany jeho příznivců nebyl o jeho činnosti k dispozici žádný exaktní materiál. Pravděpodobně bychom byli museli překonat značné těžkosti, kdyby nás v Bielefeldu jedna čirá náhoda nebyla přivedla k muži, který si již před námi pokoušel udělat určitý přehled o skutečných úspěších Gröninga.

Tento muž byl obvodní ředitel jedné nemocenské pokladny, jmenoval se Lanzenrath, byl chytrý, věcný a s širokým přehledem. Podařilo se mu proniknout až do "přívrženstva", které se kolem Gröninga utvořilo - a sestávalo buď z věřících anebo z lidí, kteří na jeho účet chtěli dělat své obchody, tehdy jsme to ještě tak dobře nemohli posoudit - a které po jeho odjezdu do Hamburku zčásti zůstalo v domě u Hülsmannů v Herfordu, kde Gröning předtím působil. O Gröningových schopnostech, ovlivňovat velký počet nemocí a léčit je, byl stejně tak přesvědčen, jako o jeho osobní skromnosti. Ale obával se, že by "přívrženstvo" mohlo Gröningovy dobré vlastnosti přivést na nepravou cestu. Lanzenrath sám nám zpočátku nedůvěřoval. Ale také tady to byl profesor Fischer, který naší skupině otevřel dveře a pohnul Lanzenratha k tomu, aby nám i nadále pomáhal, a aby nám jmenoval případy, o kterých věděl a z nichž se mohly podrobnějším zkoumáním vyvodit závěry o důvěryhodnosti fenoménu Gröning. Motivy, které Lanzenratha vedly ke Gröningovi, byly ostatně mimořádně zajímavé. A sice, ke Gröningovi ho přivedla také nemoc, byla to bolestivá choroba ledvin. Od té doby – mezitím uběhly dva měsíce – už žádné bolesti neměl. Zároveň mu osud nemocenských pokladen dal podnět k tomu, aby vyhledal spojení s Gröningem. Vyprávěl nám, že německým nemocenským pokladnám hrozí finanční krach, protože stojí přímo před záplavou chronických onemocnění, která se prostě nechtějí vyléčit. Přirozeně tak potvrdil to, co bylo nanejvýš zjevné i psychoterapeutům, kteří sledovali pozorně naši dobu. Druhá světová válka se všemi svými otřesy zanechala opravdový příliv nemocí, které měly z převážné části duševní příčiny, projevovaly se však organicky, počínaje nespočetnými onemocněními žaludku a revmatických onemocnění až k vyloženým neurózám nebo ochrnutím. Psychologové pro tyto nemoci vytvořili pojem tzv. psychosomatické onemocnění. Po měnové reformě se statisticky prokázal další nárůst nemocí, které se nikdy předtím v tomto rozsahu neobjevily, a které se jen stěží daly posuzovat jako organicky zapříčiněné. Lanzenrath ve skutečnosti doufal v to, že bude možné u Gröninga nalézt léčebnou metodu, která by snad mohla sloužit jako ulehčení přetíženým pokladnám. Lanzenrath velmi přesně prošetřil velký počet ošetření a vyléčení. Nejdříve nás seznámil s dvaceti případy, u kterých jsme v časovém rozmezí jednoho týdne hledali prostřednictvím pečlivých analýz a vyšetření a pokud možno i prostřednictvím rozhovorů s ošetřujícími domácími lékaři odpověď na otázku, která byla pro nás rozhodující: může Gröning léčit?

Dne 8.července jsme zkompletovali výsledky dvaceti vyšetření. Mezi těmi dvaceti případy bylo 7, které byly snad zajímavé a tu a tam trochu tajemné, ale nepodaly jasný obraz pro nebo proti Gröningovi. Protože jsme se lopotili nejprve právě s těmito sedmi případy, třetí den zkoumání jsme měli sklon k pochybnostem. Přinejmenším to platilo pro nás laiky.

Bytový úřad

Tak tu byl případ pana Klüglicha z Bielefeldu. Byl úředníkem a utrpěl během války průstřel ledvin. Zraněná ledvina fungovala jen částečně. Po válce se druhá ledvina silně zanítila a nakonec to došlo tak daleko, že ošetřující lékař pomýšlel na operaci. Před námi už ležely rentgenové snímky a všechny ostatní nálezy. Před svatodušními svátky se pan Klüglich obrátil přes pana Lanzenratha písemně na pana Gröninga. Tento ho nejprve "uzdravil na dálku" a prosil Klüglicha, aby přesně pozoroval, co se v příštích dnech bude dít v jeho těle. Pan Klüglich zjistil zvýšenou činnost ledvin, větší množství tmavě zbarvené moči a poté pociťoval neustálé zmírňování svých potíží.

Také ošetřující lékař konstatoval zlepšení. Pan Gröning navštívil pana Klüglicha nakonec osobně a zlepšený zdravotní stav přetrvával i nadále. Pan Klüglich už nemusel ležet v posteli a chodil také na procházky. Avšak v okamžiku, kdy jsme ho navštívili a profesor Fischer ho prohlédl, se jeho stav opět zhoršil. Pan profesor rychle zjistil, že pan Klüglich z důvodu této nemoci dostal od bytového úřadu jeden pokoj navíc. Protože se zpráva o jeho uzdravení dostala rychle až na bytový úřad, bylo mu písemně sděleno, že mu musí být tento pokoj za daných okolností zase odebrán. Ještě téhož dne došlo znova ke zhoršení jeho stavu. Nejednalo se tu o žádné simulování, nýbrž šlo o skutečné zhoršení, které mělo ale bezpochyby duševní příčinu, totiž strach ze ztráty pokoje a myšlenkovou spojitost nemoc a mít pokoj. Mluvit o uzdravení bylo v této situaci nesmyslné. Školní medicina mohla v tomto případě poukázat na to, že se panu Gröningovi podařilo nemocného pouze vytrhnout z jeho hluboké letargie a přechodně zvýšit jeho obranyschopnost. Přiznala sice souvislost duchovního ošetření a tělesné obranyschopnosti u nemocí, měla ale právo odmítnout tézi uzdravení. Nezodpovězená zůstala přirozeně otázka, čeho by byl Gröning mohl dosáhnout, kdyby jeho vliv mohl i nadále pokračoval.

Seděla na své pokladně

Jako další tu byl případ paní W., která byla rovněž z Bielefeldu. Byla vdova a majitelka obchodu s jízdními koly. Ze svého křesla v kuchyni, která byla hned za obchodem, řídila celý obchod i rodinu. Již 15 let trpěla prokazatelně potížemi při chůzi a otoky na nohou. Srdce a činnost ledvin byly normální, ale zato trpěla zanedbaným kloubovým revmatismem. Pan Gröning seděl půl hodiny naproti ní a předpověděl jí brzké zlepšení. Od té doby mohla zase chodit přes dvůr a cítila se mnohem lépe. Pan profesor zjistil výrazné zmenšení otoků. Také ošetřujicí lékařka zjistila výrazné zlepšení zdravotního stavu paní W. po návštěvě pana Gröninga. V poslední době se však zdálo, že se stav opět nepatrně zhoršil. Také zde přineslo psychické povzbuzení a oživení přechodné zlepšení, které sice opět ukázalo těsné spojení duševního stavu s nemocí, ale bylo to všechno pro nás dostatečně přesvědčující? Ano, a to v tom případě, že při nadále pokračujícím Gröningově vlivu věříme na jeho trvalý a přesvědčivý úspěch. Zajímavé bylo zjištění, že paní W. seděla po mnoho let na pokladně svého obchodu a to mohlo podpořit její ochrnutí. Pan Gröning pravděpodobně odstranil přechodně tento komplex, což je určitě pozoruhodný výkon, pro který každý psychoterapeut potřebuje dny nebo dokonce týdny. Ale ani tento výkon nestačil k tomu, aby se u Gröninga hledalo něco tak mimořádného, pro co bychom mohli podstoupit velké klinické experimenty.

Gröning jí dal stříbrnou kuličku...

A konečně tu byl další přípěh z Bielefeldu. Jedná se zde o dva pacienty. Tím jedním bylo děvče, dcera malého úředníka, jejíž matka na ni měla veliký vliv. Za druhé tu byl muž, který vlastnil továrnu a jehož dědictvíchtivé příbuzenstvo ho střežilo na každém kroku. Ti dva se do sebe zamilovali, čímž se dostal mladý muž do konfliktu s rodinou. Děvče trpělo výčitkami své matky, která byla přesvědčena, že z tohoto vztahu "nic nebude". Oba ztratili nakonec odvahu a rozešli se. Děvče onemocnělo neobvykle těžkou srdeční neurózou a muselo být pořád na lůžku. Muž měl nehodu ve stejnou dobu a zůstával ležet v posteli i poté, když jeho zranění bylo již dávno vyléčeno. Stále toužil po své milé. Když jeho touha nemohla být vyplněna, vžil se tolik do své nemoci, že nechtěl lůžko vůbec opustit. Pan Gröning se ujal tohoto případu. Již po první návštěvě mohla slečna Schwerdtová vstát z postele. Navštívila pak pana Gröninga a jmenovala mu několik lidí, které by měl uzdravit. Mezi nimi bylo i jméno jejího milého, aniž by se o něm blíže vyjádřila. Ale pan Gröning vytušil správně souvislosti. Vytáhl ze své kapsy stříbrný papírek od cigaret, a udělal z něho malou stříbrou kuličku, kterou dal dívce s příkazem, aby ji držela v ruce tak dlouho, než ji bude moci dát jmenovanému muži osobně do ruky. Slečna Schwerdtová držela tuto kuličku v ruce 36 hodin.

Mezitím se mladý muž dozvěděl o Gröningových úspěších a o příkazu slečně Schwerdtové. Zvědavost ho vyhnala z postele a šel ji navšívit. Jejich poměr se okamžitě obnovil a oba se cítili opět zdraví. Na otázku profesora Fischera, jestli se oba opět pravidelně vídali, odpovědělo děvče : Ano – bohužel. Vlastní konflikt, který to celé neštěstí způsobil, totiž neporozumění s matkou na jedné straně a roztržka s příbuzenstvem na straně druhé odstraněn nebyl- vždyť řekla "bohužel". A to mohlo vést dříve nebo později znovu k původnímu onemocnění.

Dojem z toho případu také není jednoznačný. Ať je to jakkoliv, pan Gröning v překvapivě krátké době odstranil utrpení vyvolané duševními komplexy. Poznal s pozoruhodnou citlivostí souvislosti vedoucí k onemocnění a pomocí stříbrné kuličky použil metodu, za kterou by se nemusel stydět ani ten nejlepší psychoterapeut. Případ paní Schwerdtové byl první případ, který přiměl pana profesora Fischera, aby se začal zastávat pana Gröninga. Ani ten, kdo by nic neobvyklého na panu Gröningovi nenacházel, nemůže tvrdit, že pan Gröning neměl překvapivý talent pro psychoterapii.

Stávkující motorka

Nejpodivuhodnější ze všech byl případ Wehmayer. Wehmayer podnikal v dopravě. Byl čilý, silný, s pevnými nervy, určitě neměl sklony si něco namlouvat. Také on vyhledal pana Gröninga, aby pomohl své ženě, která ležela na klinice v Münsteru s těžkou chronickou nemocí, u které nebylo možno přesně určit diagnózu. Pan Gröning mu k tomu řekl: "Po nějakém čase projeví Vaše paní přání opustit kliniku a bude se chtít vrátit domů. Vy sám ale nesmíte do té doby za ní jet a ani jí dát důvod k návratu." Pan Wehmayer nevěřil na jasnovidectví, ani si nenechal cokoliv přikazovat. Nasedl tedy, proti pokynům Gröninga na motorku a rozjel se za svou ženou. Přitom se mu přihodila prapodivná příhoda, kterou si nedokázal vysvětlit. Cestou jeho motocykl stávkoval. V Biefeldu navštívil opravnu a tam udělali důkladou prohlídku a zjistili, že motocykl je v naprostém pořádku. Musí jet. Mechanik vyměnil svíčky, všechno zkontroloval a nemohl pochopit, proč motorka nejela. Ve své bezradnosti mu řekl, že bude muset jet asi domů. V okamžiku, kdy pan Wehmayer obrátil svůj motocykl k domovu, motor naskočil, jakoby mu nikdy nic nebylo. Pan Wehmayer radostně otočil motocykl směrem k nemocnici, ale motocykl opět vypověděl službu. Směrem na Münster prostě nejel.

Zcela ohromen tímto strašidelným zážitkem odjel po nějakém čase pan Wehmayer do Münsteru vlakem. V nemocnici se jeho žena skutečně spontánně vyjádřila, že chce jet okamžitě domů. Cítila se již podstatně lépe a také její ošetřující lékař řekl, že je se svou léčbou hotov.

Horúci prúd
Neobvyklý počiatočný úspech

V piaty deň nášho vyšetrovania sme zažili prvé skutočne veľké prekvapenie. A od tohoto dňa nasledovalo jedno prekvapenie za druhým, čo konečne viedlo k udalosti, ktorá musela byť bez preháňania označená ako senzácia.

Odcestovali sme do Hamburku, pretože Lanzenrath tam poznal jeden prípad, ktorý sa mu zdal veľmi zaujímavý. Okrem toho, bol tento prípad z lekárskej strany už dlhší čas pozorovaný. Jednalo sa o dcérku istého pána Mendta, ktorý spravoval autodieľňu v Hamburku. Dieťa prekonalo špinálne detské ochrnutie, ale príznaky ochrnutia v nohách ostali.

Jednalo sa tu o presný, starostlivo spracovaný prípad s jasnou diagnozou. Gröning liečil toto dieťa obvyklým spôsobom, sedel v kľude oproti dieťaťu, pýtal sa pomaly na jeho telesné pocity ako aj ľahkým dotykom jeho ruky. Potom požiadal, aby v nasledovných dňoch presne zaznamenávali pocity dieťaťa. Toto sa udialo a profesor Fischer si mohol prečítať, že dieťa cítilo ťahajúce bolesti v nohách v smere ku krížom. Tieto bolesti sa stupňovali a uvoľňovali v ochrnutých nochách miesto k prekrvneniu a stupňujúcemu sa teplu. Dieťa začalo robiť pohyby, ktoré predtým nebolo schopné robiť. Profesor Fischer vyšetril údy dieaťaťa a s veľkým prekvapením zistil, že sú veľmi dobre prekrvnené. Celé tieto postupy mu primomínali princíp "autogénneho tréningu", avšak doteraz sa nepodarilo túto metodu úspešne použiť pri špinálnom detskom ochrnutí. "Autogénny tréning" vyvinul prof. I H.Schulz, bývalý docent psychiatrie na Univerzite v Jene, a v Nemecku bol tento predmet aj vyučovaný. Schulzove metody neboli v podstate nič iné ako uplatnenie starej známej, a pre každého Europana tajuplnej, praxe indickej jogy v europskej medicíne. Táto metoda umožnila cez neho vzdelaným lekárom, cez určité duševné ovplyvnenie, ktoré nemá nič spoločné s hypnozou, regulovať u ich pacientov krvný obeh v určitých častiach teľa .To sa im však nepodarilo vo všetkých prípadoch. Predovšetkým to vyžadovalo celotýždennú až celomesačnú námahu, ktorá si skutočne meno "tréning" zaslúžila. Týmto prípadom Mendt si Gröning vydobil začiatočný úspech, ktorý bol veľmi neobvyklý. Aj keby sa týmto prípadom chcel zaoberať vyučený psychoterapeut, potreboval by nato niekoľko týždňov, aby dosiahol výsledok, ktorý Gröning dosiahol v priebehu pol hodiny. Fischer mal ešte dlhý rozhovor s profesorom Burckhardom z Hamburku. Obidvaja boli týmto úspechom tak prekvapení, že po prvý krát sa profesor Fischer vyjadril, že Gröning ovláda neobyčajnými psychoterapeutickými silami, snáď cez vlastné pole lúčov, alebo ovláda niečo iné, čo musí byť preskúmané pri veľkom klinickom pokuse. Rovnako sa musia možnosti ovplyvnenia pri detskej obrne a ich následné projavy dlhší čas pozorovať.

Žiadny lekár mu nemohol pomôcť

Hneď nasledovný deň priniesol nové, pôsobivé prekvapenie. Lanzenrath nás priviedol k novému pacientovi, určitému pánu Kargesmeyerovi v Bad Oeynhausen. Pan Kargesmeyer mal 47 rokov a trpel od svojich dvoch rokov na bolesti hlavy, ktoré sa v priebehu rokov vystupňnovali na trigeminusneuralgiu. Pod týmto sa rozumejú bolesti obličajových nervov, ktoré patria k najhroznejším bolestiam, ktoré vôbec existujú. Prudkosť týchto bolestí môže človeka viesť až k sebevražde. Toto utrpenie nemožno cez normálneho lekára ovplyvniť. Utíšenie bolestí pomocou liekov je veľmi nedokonalé. V beznádejných prípadoch sa skúša, tieto nervy alkoholovými injekciami zacviknúť, alebo jednoducho pretrhnúť. Zakaždým sa jedná o veľmi zložité a čo do úspechu nie tak isté zásahy. Kargesmeyer bol rôznymi spôsobmi operovaný. Nakoniec bol operovaný na jednej klinike v Münsteru. Bola prevedená radikálna operácia mandlí a nosných dutín, pretože sa predpokladalo, že tu bol lokalizovaný zápaľ, ktorý spôsoboval bolesti hlavy. Táto operácia neuralgiu vôbec neovlyvnila. Samozrejme bolo možné, že tieto tzv. zápaly spôsobili pôvodne túto neuralgiu. Avšak po jeho operačnom odstránení, zostala bolesť obličajových nervov "fixovaná", ktorá je podobná hrozným bolestiam, ktoré pociťujú pacienti v nervoch kýpeť po amputácii rúk, alebo nôh. Gröning liečil Kargesmeyera. Požiadal ho, aby si zobral hlavu medzi ruky.

Nato Kargesmeyer pocítil v tvári horúci prúd. Bolesti mal ešte niekoľko dní, ktoré sa však zo dňa na deň zmenšovali. 4 týždne bol už úplne bez bolestí.

Aj tu mal Gröning zrejme neobyčajnú schopnosť ovplyvnenia krvného obehu, ktorá viedla k úspechu. Snáď boli aj iné faktory pôsobivé. Ale toto nemohlo v tomto okamžiku pre nás hrať žiadnu rolu. Doteraz bolo známych len málo prípadov trigeminusneuralgie cez psychoterapeutickú liečbu. A aj pri týchto prípadoch sa jednalo o týždennú až mesačnú liečbu, kým došlo k úspechu. Gröning to dosiahol v priebehu krátkeho sedenia – jedného, do dnes neporovnateľného výkonu.

---

Slávny prípad Dietera Hülsmanna

Příští den jsme byli opět v Herfordu a Lanzenrath navrhl Fischerovi, aby se ještě podívali na případ Dieter Hülsmann. Jednalo se o devítiletého syna inženýra Hülsmanna, kterého Gröning údajně uzdravil a byl tím vyzdvihnut ze svého bezpečí. Poprvé jsme vstoupili do domu, z kterého vyšla Gröningova sláva a v němž se až do nedávna zdržoval. Dieter Hüllsmann se nikdy nenaučil správně chodit. Skutečný charakter jeho utrpení ale zůstal nepoznán. Dlouhou dobu byl vtlačen do sádrových obvazů. Až konečně na univerzitní klinice v Münsteru zjistili progresivní svalovou distrofii, tedy pokročilý úbytek svalstva.

Po nasledovnom, skoro jednoročnom pobyte v Betheli vysvetlil jeden z tamojších lekárov: "Môžete nechať chlapca tu. Môžete ho aj zobrať so sebou domov. Nikto mu nemôže pomôcť." Dieťa nakoniec už ani nemohlo sedieť, malo ľadové nohy. Zohriate deky, ohrevné fľaše a vankúše nedokázali odstrániť trvajúci chlad a bezcitnosť. V tomto stave urobil Gröning jednorazový zákrok. Krátko nato chlapec dostal silné pálenie v chrbte a neočakávané prehriatie nôh. Držalo to a viedlo k tomu, že chlapec, hoc aj kolísajúc, zasa mohol chodiť.

Prípad Dietera Hülsmanna bol ostro vláčený v rozpore mienok a na oboch stranách sa oddávalo neudržateľnému zveličovaniu. Určite nemohla byť reč o vyliečení. Ale tvrdenie, že Gröningovým zásahom sa nič nezmenilo, bolo zlomyselným prekrútením. Profesor Fischer bol po presnejšom vyšetrení toho názoru, že sa v skutočnosti jednalo o nervovú progresívnu atrofiu svalov, teda o degeneráciu nervu, ktorý vedie od miechy k svalom a zjavne ovplyvňuje ich výživu a vývoj. Východiskový bod degenerácie tvoria pravdepodobne bunky predného chrbticového tŕňa. Do nich ústia nervové vlákna prichádzajúce z veľkého mozgu. Bez toho, aby tieto vlákna mali bezprostredný dotyk s nervami, ktoré vedú ku svalom, koná sa tu prepojenie alebo prenos impulzov, prichádzajúcich z mozgu. Nedalo sa poprieť, že degenerované nervy zakúsili neobvyklé oživenie a podali toto oživenie ďalej, na svaly dolných končatín. Čo nás najviac prekvapilo, bola skutočnosť, že Gröning určil diagnózu, ktorá bola úžasne blízka k anatomickej skutočnosti.

Už Kargesmeyer tvrdil, že mu Gröning povedal, bez toho, aby sa vypytoval, že trpí na bolesti tváre, a tieto ho trápia už od druhého roku jeho života. Považovali sme to za preháňanie jedného vďačného pacienta. U Dietera Hülsmanna tu bola však predložená jasná, svedkami potvrdená správa o Gröningovej diagnóze. Gröning hovoril o natrhnutí nervov v mieche, a pritom opísal to miesto, na ktorom sa nachádzajú choré bunky predného chrbticového tŕňa. Tu pocítil potom chlapec spomínané pálenie a neskôr zvláštne chvenie, čo Gröning označil ako začínajúcu regeneráciu a porovnal to s blikaním žiarovky, do ktorej pomaly "vteká" prúd. Vysvetlenie znelo primitívne. Ale práve stačilo k priblíženiu sa k skutočnosti, ktorej zážitok sa nás tak hlboko dotkol.

Na prahu hrôzy

Posledné rozhodnutie pre Gröninga bolo rozhodnuté zážitkom, ktorý sme mali krátko po vyšetrení Dietera Hülsmanna profesorom Fischerom. Bez toho, aby sme tušili, boli sme uvedení do jednej obývacej izby, kde predtým pracoval Gröning. Profesor Fischer sa unavene posadil do jedného z prítomných kresiel. Takmer v tom istom okamihu jeho tvár na smrť zbledla. Zalapal po dychu, ale čoskoro sa ovládol. Potom si nás prezrel úzkymi očami, akoby sa ho dotkla tajomná moc, ktorej pôvod si nevedel vysvetliť. Povedal nám, že v okamihu posadenia sa pocítil silnú bolesť v oblasti pravej obličky a súčasne klopanie srdca a dýchavičnosť. Predtým mával viackrát zápal pravej obličky. Tvorila najmenej odolný orgán jeho tela. Ešte sme hádali nad zvláštnym fenoménom, keď do izby vstúpil Lanzenrath a povedal nám, že profesor sedí práve na tej stoličke, v ktorej Gröning liečil chorých.

Neobvyklý léčebný úspěch prof.dr.Fischera za pomoci židle, ve které se Gröning věnoval mnoha nemocným. Když se prof.Fischer posadil do této židle, cítil se být dotčen záhadným násilím a přišel na myšlenku, využít síly, které působily v této židli, pro ošetření jednoho mladého děvčete, které bylo už po léta ochrnuté. To tvoří vyvrcholení naší dnešní zprávy.

Gröning vždy tvrdil, že môže na stoličke zanechať mimoriadne sily. Či profesor niečo z toho spozoroval? "Prirodzene", povedal Fischer do trochu potláčaného ticha, ktoré z nás vychádzalo. Ale už sa zaoberal akýmsi plánom. Zrazu poprosil Lanzenratha, aby išiel s ním, a pobral sa do záhrady, v ktorej práve tak ako v deň nášho príchodu do Herfordu, chorí trpezlivo alebo zúfalo čakali. Hľadal medzi nimi jednu ochrnutú a našiel mladé dievča, bezmocne ležiace s nepohyblivými nohami v jednej besiedke. S pomocou Lanzenratha ju doniesol do obývačky, kde ju posadili do tajomnej stoličky. Potom sa s ňou začal zaoberať, ako bol na to zvyknutý ako psychoterapeut. Hneď našiel príčinu jej ochrnutia.

Anni Schwedlerová, 21-ročné dievča, pochádzala z Darmstadtu a v jeseni 1944 zažila ťažký letecký útok na toto mesto. Anni bola spolu so svojou matkou a ešte asi 20 inými osobami zasypaná v protileteckom ochrannom kryte jedného pivovarníctva. Všetkým ostatným, včetne jej matky, sa podarilo uniknúť cez jeden núdzový východ, ktorý sa práve podarilo otvoriť tak, aby sa človek práve z neho vytiahol. Telo dievčaťa však z nejakého dôvodu ostalo pevne zaseknuté v otvore múra. Dom horel jasným plameňom. Vlasy dievčaťa začali už horieť. Až v poslednom okamihu sa podarilo jednému strážnikovi protileteckej ochrany Anni trhavo vytiahnuť von a prúdom vody zahasiť jej už horiace šaty. Ešte počas jej rozprávania vyjadroval jej zdesený výraz tváre vnútorné pochody, ktoré sa v nej vtedy museli odohrávať. Už krátko po vyslobodení cítila v chôdzi neistotu. Po niekoľkých dňoch sa začala potkýnať. Jej chôdza bola stále neistejšia, až kým jej nohy konečne úplne ochrnuli. Každé lekárske ošetrenie ostalo bez úspechu. A teraz sedelo toto dievča v podivuhodnom kresle, ktoré zasadilo profesorovi Fischerovi silný šok.

Kým dievča do konca rozprávalo, profesor kombinoval: Ak Gröning zanechal vo svojom kresle tajuplné liečivé sily, tak by tieto sily mali pôsobiť aj počas jeho neprítomnosti na chorých. Porozprával skrátka dievčaťu o Gröningovi a o om, že v tejto miestnosti pomohol už mnohým ochrnutým. Mimochodom ukázal dievčaťu obrázok Gröninga. Potom, naplnený vnútorným napätím, úplne bezprostredne prikázal: "Vstaňte!" Myslel si, že Gröning by reagoval podobne.

Tvár dievčaťa zrazu zažiarila, Anni sa takmer so švungom zodvihla zo stoličky a bola tak prekvapená a premožená touto schopnosťou vstať, že si spočiatku netrúfla urobiť vôbec žiaden krok. Profesor znova prikázal: "Teraz choďte!" Lanzenrath, ktorý pri tom stál, musel dievča zľahka zachytiť za ruku, potom išla ešte neistým krokom a v slzách radosti krížom cez celú izbu k stoličke, v ktorej sedela totálne dojatá Annina matka. Tu sa však Anni Schwedlerová zosypala. Experiment sa musel urobiť druhýkrát. Aj pri tomto druhom pokuse ukázal Fischer pacientke obraz Gröninga a zistil pri tom známky silného prekrvenia na doteraz ochrnutých nohách, sčervenanie a zohrievanie. Dievčina sa znova zodvihla. Profesor jej prikázal niekoľkokrát sa postaviť a opäť sa posadiť. Vstávanie sa zlepšovalo. Konečne bolo dievča v stave, prejsť tam a nazad celú cestu z izby cez dvor až na oproti ležiacu ulicu, odkiaľ bola potom autom privezená do Herfordu k príbuzným.

My všetci sme sa v napätí bez dychu prizerali experimentu. V ten istý večer sme ešte upovedomili "Revue", že náš pobyt v severnom Nemecku musíme natiahnuť. Niet už viac pochybností, že Gröning je fenomén, ktorý sa musí prostredníctvom plánovaných klinických experimentov vyjasniť. V nasledujúci deň sme chceli nadobudnúť s Gröningom spojenie, aby sme mu pripravili cestu k lekárom heidelbergskej univerzitnej kliniky, aby mohol pred nimi dokázať svoje schopnosti.

Priebeh udalostí okolo Bruno Gröninga od marca 1949

Chaos okolo týchto udalostí je tak veľký, že len s veľkou námahou sa ich podarilo aspoň spola priviesť do zrozumiteľného poriadku pre mimostojacich.

18. marec 1949:
Gröningova hviezda vychádza zrazu v Herforde. Verejnosti sa oznámi údajné alebo skutočné vyliečenie na atrofiu svalov trpiaceho Dietera, syna herfordského inžiniera Hülsmanna. Správy z ďalších vyliečení sa k tomu pridružia. Chýry a správy sa šíria rýchlosťou vetra. Veľké húfy ľudí sa zhromažďujú pred domom Hülsmannových v Herforde, Wilhelmovo námestie 7, v ktorom sa Gröning zdržuje.

4. apríl 1949:
Začiatok verejnej liečebnej činnosti Gröninga v Herforde. Obrovská odozva. Gröning sa stáva zázračným dejateľom v Herforde. Čiastočne ho vyvyšujú na nejaký druh Mesiáša, o to viac, lebo jeho činnosť, ako sám uvádza, pochádza z Božej sily.

27. apríl 1949:
V dôsledku masového návalu chorých zasahujú úrady, hlavne zdravotný úrad. Gröning a Hülsmann dostávajú predvolanie na pohovor k vedúcemu zdravotného úradu v Herforde, k zaslúžilému lekárovi dr. Siebertovi. Siebert vysvetľuje, že doteraz mlčky toleroval Gröningovu činnosť, ale teraz musí zasiahnuť kvôli veľkému počtu chorých, kvôli jeho zodpovednosti za verejné zdravotné záležitosti. Nešikovným, trochu dráždivým spôsobom sa pokúša objasniť Gröningove osobné údaje. Gröning mu k tomu upiera právo a žiada ho, aby sa namiesto toho osobne presvedčil na mieste činu o jeho metódach a o jeho úspechoch. Siebert to odmieta s odôvodnením, že sa nemôže kompromitovať.

Počas nasledovných dní:
Trojité rozhovory medzi Hülsmannom, zaslúžilým lekárom dr. Siebertom a herfordským kriminálnym inšpektorom Auerom, Hülsmann ako nadšený stúpenec Gröninga rovnako nie veľmi šikovne nalieha, aby sa páni o Gröningových úspechoch presvedčili. Siebertovo odmietavé stanovisko. Auer sa správa objektívne.

30. apríl 1949:
Vzhľadom na zvyšujúci sa nátlak pomoc hľadajúcich ľudí a zväčšujúce sa problémy s úradmi usporiada Gröning v dome Hülsmannových akýsi druh tlačovej konferencie. Tlač sa medzičasom zmocnila prípadu Gröning, senzáciechtivo ho otvorila a zverejnila početné nepravdivé správy a prekrútenie prípadu. Na konferencii sa objaví vrchný direktor mesta Herfordu, Meister, spolu so superintendantom Kunstom. Gröning opravuje nepravdivé správy. Predsa však nedochádza medzi trochu zneisteným a brzdenýmGröningom, ktorý nemá skúsenosti pri jednaní s lekármi, ani kontakt s ľuďmi od tlače, a medzi ostatnými prítomnými, k žiadnemu vhodnému spojeniu. V popredí stoja strach úradov pred porušením verejného poriadku prostredníctvom masového nátlaku chorých, nedôvera alebo otvorené odmietnutie lekárov a nevecnosť spravodajstva.

3. máj 1949:
Vrchný mestský direktor Meister koná Gröningovi v dome Hülsmannových návštevu. Sám vyberá jednu ženu s prejavmi ochrnutia z davu čakajúcich a predvádza ju Gröningovi. Gröning u nej dosiahne zjavný úspech. Na Meistera to urobí silný dojem a lúči sa.

3. máj poobede:
Napriek tomu zasiela vrchný mestský direktor poobede Gröningovi zákaz každej ďalšej liečebnej činnosti. Obsahuje trojtýždňovú odvolávaciu dobu sťažnosti. Vzťah medzi úradmi, Gröningom a čakajúcimi masami, v ktorých sa počas uplynulých týždňoch uskutočnili početné pozoruhodné vyliečenia, sa stále viac zaplieta.

13. máj 1949:
Až desať dní po zákaze, ktorý sa zovňajškom opiera o liečiteľský zákon z Tretej ríše, sa v dome Hülsmannových objaví lekárska komisia. Tvoria ju: vedúci mestských nemocníc v Bielefelde, prof. dr. Wolf; vedúci zdravotného zariadenia v Betheli, prof. dr. Schorsch; a lekársky poradca dr. Reiner z Bielefeldu. Prítomní sú vrchný mestský direktor Meister a superintendant Kunst. Kunst a Wolf sa snažia o objektivitu. Úplne odmietavý je dr. Reiner. Vysvetľuje: "Moji páni! Všetko, čo sa Vám tu ukazuje, nie je nič nového lekárskej vede. Takéto prípady môžeme s rovnakým úspechom vyliečiť. Keď som tu, tak chcem vidieť zázrak." Spojenectvo lekárskych protivníkov Gröninga sa utvrdzuje s bezradnosťou úradov proti Gröningovmu fenoménu, ktorý hýbe masami. Gröningovi sa však predsa ponúkne v rámci časovej lehoty do 28. júna dokázať svoje liečebné umenie na klinicky preskúmateľných prípadoch vo všetkých univerzitných klinikách britskej zóny v Nemecku, ako aj v mestskej nemocnici Bielefelde alebo na klinike v Betheli, podľa dohovoru s primármi.

V nasledujúcich dňoch:
Napriek ústnemu a písomnému upozorneniu Gröninga a jeho okolia na zákaz liečenia a nezmyselnosť čakania, zotrvávajú pomoc hľadajúci pred domom Hülsmannových. Udejú sa ťažko kontrolovateľné vyliečenia, ktoré sú vysvetliteľné len pomocou diaľkového pôsobenia Gröninga na čakajúcich.

20. máj 1949:
Gröning sa rozhoduje dokázať svoje umenie liečiť v mestských nemocniciach Bielefelde, predsa však odbočuje z cesty k prof. Wolfovi kvôli inštinktívnej nedôvere voči dajakej pasci zo strany lekárov. Úlohu pri tom hrá pán Klemme, ktorého Gröning vyliečil. Klemme navrhuje Gröningovi, aby sa vzdal boja s herfordskými úradmi, a namiesto toho, aby vyjednával s predsedom vlády Drake v Detmolde, ktorého dobre pozná.

23. máj 1949:
Spojenie s Drake sa uskutoční za nešťastných okolností. Na naliehanie jedného pána Egon-Arthura Schmida, ktorý sa objaví v kruhu okolo Gröninga a nechá sa volať lektor, večer pred návštevou u Drake určuje Gröning tzv. diaľkovú diagnózu Drakeho zdravotného stavu. Diaľkové diagnózy Gröninga sú úplne zvláštnou vecou, ktoré sa nedajú len tak bez všetkého vysvetliť lekárskymi pojmami. (V správach do Revue sa bude o nich ešte podrobne hovoriť.) Schmidt, presvedčený o Gröningovom umení, predkladá Drake jeho diaľkovú diagnózu. Tento v nej objavuje nejaké chyby. Detmoldský úradný lekár dr. Dyes, jasný Gröningov protivník, ktorý sa zúčastňuje pohovoru, získava nadvládu. Slovne vysvetľuje Gröningovi, že nech bude robiť a dokazovať čo len chce, zákaz liečenia sa nezruší (tento prejav dr. Dyesa on sám potvrdzuje prof. dr. Fischerovi, spolupracovníkovi Revue). Dyesove slová majú zlovestný vplyv na ďalší vývoj. Gröningova inštinktívna nedôvera voči lekárom sa definitívne upevňuje a aj z jeho strany vidí nemožnosť rozumných stretnutí. Dr. Dyes neupozornil Gröninga na výnimku v paragrafe v liečebnom zákone, podľa ktorého je možné bez ujmy na zákonných paragrafoch udeliť vo výnimočných prípadoch zvláštne povolenie k vykonávaniu liečebnej praxe.

24. máj 1949:
Rozhovor medzi Gröningom a mestským direktorom Wöhrmannom, zástupcom na dovolenke sa nachádzajúceho vrchného mestského direktora Meistera. Podľa výpovede ôsmich svedkov, vysvetľuje pritom Wöhrmann podľa zmyslu nasledovné: Keď pred domom na Wilhelmovom námestí č. 7 čakalo tisíc ľudí na vyliečenie, to množstvo ho nezaujíma. Liečenie chorých je sekundárneho druhu. Zaujíma ho len duševné blaho a odpustenie hriechov. Všetky telesné utrpenia sú malé v porovnaní so spásou. Tým, že Gröning neodpovedal na otázku, či by tiež nemohol odpustiť hriechy, bol z rozhovoru s Gröningom úplne sklamaný.

7. Juni 1949:
Opakovaná návšteva lekárskej komisie u Gröninga, ku ktorej tentokrát patria Wöhrmann a zaslúžilý lekár dr. Siebert. Päťhodinová výmena názorov. Zachovávanie zákazu každej liečiteľskej činnosti. Predĺženie odvolávacej doby sťažnosti do 28. júla. Gröning dostane ešte raz známu ponuku, dokázať svoje liečebné umenie v nemocniciach a na klinikách. K tomu ale už nedôjde, z dôvodov hlboko zakorenenej nedôvery Gröninga. (Prof. dr. Fischer, poverenec Revue neskôr potvrdil, že táto nedôvera nebola neopodstatnená.)

18./19. jún 1949:
Kvôli ukľudneniu tisícov chorých, ktorí čakajú na Gröninga na Wilhelmovom námestí, sa Wöhrmann cíti byť prinútený uvolniť dočasne zákaz liečenia.

20. jún 1949:
Demonštrácia čakajúcich na vyliečenie pred radnicou a Wöhrmannovým bytom. Polícia je bezmocná.

21. jún 1949:
Opakované uvolnenie zákazu.

24. jún 1949:
Vrchný mestský direktor Meister sa vracia a potvrdzuje zákaz. Opakované demonštrácie. Zmätok pomerov dostáva obrovské rozmery.

25. jún 1949:
Na pozvanie hamburského veľkoobchodníka Westphala, ktorému Gröning zlepšil astmatické utrpenie, odchádza Gröning do Hamburgu. Dúfa, že tam bude môct pokračovať v liečebnej činnosti. To sa aj v Hamburgu ukáže ako nemožné.

29. jún 1949:
Gröning opúšťa Hamburg s neznámym cieľom. Je v doprovode Hülsmanna a jeho ženy. Verejnosť a polícia ztrácajú stopu.

Text k obrázku:
Von Gröning behandelte Kranke:

1. Pan Klüglich v Bielefeldu, nemocný s ledvinami, který žil v neustálém strachu z operace. Naše zpráva popisuje, v jakém stavu ho našel prof. Fischer, pověřený Revue, několik týdnů po ošetření Gröningem.
2. Dceruška rodiny Mendt z Hamburku dokázala prof. Fischerovi, že Gröningův efekt musí být využíván v lékařství. Gröning úspěšně zapůsobil na spinální dětskou obrnu psychoterapeutickou cestou.
3. Paní Wehmayerová. Když ji profesor Fischer vyhledal a slyšel o jejích pobytech v nemocnici, udělalo na něho veliký dojem, že pan Gröning dosáhl tak vynikajících výsledků na dálku a rovněž to, co její muž vyprávěl (viz zprávu).
4. Slečna Schwerdtová vylíčila prof. Fischerovi ve zprávě popsané setkání s Gröningem, jak ji pomocí stříbrné kuličky přivedl k muži, kterého milovala a jak je oba uzdravil.
5. Paní W., která v Biefeldu vedla obchod s koly po svém, v roce 1946 zesnulém, muži. Prof. Fischer vedl rozhovor s ošetřující lékařkou, která se před Gröningem ujala zdlouhavého ošetřování, které se zdálo být beznadějné.
6. Střízlivý obchodník Kargesmeyer z Bad Oeynhausenu. Žádná operace ho nedokázala zbavit trýznivých bolestí, způsobených trigeminusneuralgií. Po ošetření panem Gröningem ho pan profesor Fischer nalezl zdravého.
7. U postele paní E. sedí dr. Morters, který pacientku ošetřoval před působením pana Gröninga. Také tento případ přiměl Revue k tomu, aby přesvědčila lékaře univerzitní kliniky o nutnosti klinického osvědčení, o čemž přinese Revue články v příštích číslech.

Noc veľkých uzdravení

Noc veľkých uzdravení

Zeitungsblitz, september 1949: mimoriadne vydanie o Gröningových úspechoch

Nasledujúcimi riadkami vám prinášame objektívnu správu nášho významného mimoriadneho spravodajcu, ktorý sa ako predstaviteľ tlače mohol 27. a 28. augusta prilepiť po 15 hodín na paty veľkému darcovi spásy B r u n o v i G r ö n i n g o v i, keď mnohé stovky ľudí spoluprežívali pokusy o uzdravenie na Traberhofe.

Prvé vyliečenia toho dňa

Náš korešpodent referuje: Mnohí uzdravenie hľadajúci, ktorí sa okolo poludnia dovolávali v húfoch "svojho Gröninga," mali to šťastie, že on sa na nich obrátil už predpoludním v krátkom príhovore. Nie o tom však chcem referovať, ale o tom, ako som ja sám prežil niekoľko jedinečných a nezabudnuteľných hodín v to odpoludnie a večer.

Vzduch akoby bol naplnený zvláštnym napätím. Z nejakých príčin sa dnes, v sobotu, zhromaždilo mimoriadne mnoho trpiacich a zvedavých pred Traberhofom a v jeho záhrade. Toto napätie sa z hodiny na hodinu stupňovalo a potom sme sa dozvedeli, že pán Gröning bude dnes večer znova hovoriť k čakajúcim. Na balkóne, na terase a na parkovisku boli už postavené filmové aparáty a prúdilo sem stále viac ľudí.

Medzitým som sa vypytoval na najnovšie úspechy vo vyliečení, lebo triezve reportáže o nich, bez snahy o senzáciu, som veru dlžný čitateľovi a kruhu okolo Gröninga.

Tu mi hodnoverne pani Würstl z Rosenheimu, Münchnerstr. 42 referovala, že až do dnešného poludnia sa kvôli ochrnutiu nemohla zohnúť a nedokázala zdvihnúť nohy zo zeme. Žiariac radosťou išla prvýkrát bez cudzej pomoci po príhovore Gröninga oproti svojmu manželovi a môže sa opäť zohýbať ako každý zdravý človek.

Tu, podobne ako pán Haas z Mníchova, vstala jedna pani z Endorfu, ktorú sme všetci poznali len ako ležiacu, z invalidného vozíku, a urobila svoje prvé pokusy v chodení.

Ja som sa posadil ku stolu jedného známeho, ktorého manželka, filmová herečka Karin L E M B E C K, z Mníchova – Laim, markantné, brunetné zjavenie, bola známa všetkým "stálym hosťom". Rozprávala mi o uzdravení mesiace starého nervového ochrnutia jej ľavej paže prostredníctvom telefonického uzdravenia na diaľku dopoludnia o desiatej hodine cez Gröninga. V momente príchodu na Traberhof sa Gröningov "lúčový kruh" stal v momente a nenazdajky tak účinný, že pani L. bola zaliata návalmi horúcej a studenej krvi a vykríkla: "O Bože, čo je s mojou rukou, veď ja ju už necítim!" - a tou istou "zmiznutou" a ochrnutou rukou, ktorú predtým nemohla zdvihnúť do výšky stola, prešla mimovoľne do tvári a o niekoľko okamihov neskôr už úplné voľne ponad jej veľmi veľký letný klobúk. Vtom ju prepadli z vnútorného rozrušenia slzy radosti a vďačnosti, slzy, ktoré museli nahradiť všetky slová. Až o pár hodín neskôr bola schopná potriasť ruku pánovi Gröningovi z preplneného a vďačného srdca, avšak veľký pomocník skromne odmietol: "Mne nepatrí vďaka, ale Stvoriteľovi tam hore, ktorý mi dal silu, dnes skôr pri telefonickom rozhovore s vašim manželom otvoriť toto vyliečenie, ktoré Boh dokončil bez môjho pričinenia v momente vášho príchodu. Vaša viera Vám pomohla, milostivá pani!"

Ďalšia dáma, pani Wágnerová z Mníchova-Laim, z tohto istého okrsku Lembeck, už štyri roky po cievnej mozgovej embólii, s nervovým, medzi časom síce zlepšeným, ochrnutím na ľavej strane, je v záhrade "na diaľku zameriavaná", pokiaľ sa Gröning v horných priestoroch ňou zaoberal. S napätím sme sledovali účinok, ale tá dáma v ruchu, ktorý tam vládol, nebola schopná sa patrične koncentrovať. Z toho istého dôvodu nepriniesol ani neskorší pokus v nočných hodinách, osobne naproti majstrovi, žiaden uspokojujúci výsledok, lebo vnútorná pripravenosť, koncentrácia vedomia a o p ä t o v n é predstavenie niekoľko hodín po diaľkovom zaoberaní sa boli ťažko prekážajúce.

Tuná, ako aj v ďalších dvoch prípadoch sa eklatantne otvorili dôkazy, že o p ä t o v n ý prienik do privátnych priestorov pána Gröninga, v domnienke, že sa telepatické zaoberanie mohlo minúť účinkom, bolo voči veľkému dárcovi spásy iba známkou nedôvery.

A teraz je to odrazu tak ďaleko. Stoja tuná husto natlačené stovky ľudí. Je večer 7:30 hod. Pomaly padajú večerné tiene. Kone dávno zmizli zo spoločných pastvísk a slnko pozlacuje naše nádherné modré vrchy. Napätie je stále väčšie, áno neúnosné. V tom vchádza Gröning v jasote krátko na balkón a prosí o niekoľko minút strpenia, aby sa v tichu mohol niekoľko minút einstellen na tých mnohých ľudí, ktorých žiada, aby sa taktiež koncentrovali. Pán S. z kruhu jeho spolupracovníkov, usmerňuje chorých dopredu do zorného poľa, dáva tiché návody, ako sa majú správať: Ruky na kolená dlaňami hore, nedotýkať sa, odložiť myšlienky o chorobe, tak znejú jeho rady. Práve toto napätím plné tiché očakávanie, toto vnútorné, duševné pripravovanie sa na moment pôsobenia uzdravujúcej sily Gröninga, prináša najväčší možný liečivý úspech. Sotva i šepot prejde cez masu ľudí. Je nemožné vylíčiť situáciu a náladu, opísať túto vieryplnú a rozochvenú atmosféru, v ktorej títo úbohí, trpiaci ľudia, so všetkým ich zrejmým i neviditeľným utrpením, s viac alebo menej pevnou vierou, čakajúcich na okamih svojho vyliečenia.

Medzitým prešlo 15 minút s prípravou na natáčanie pre dokumentárny film, minúty, ktoré sa len raz darí prežiť, tak plní očakávania, že sa cíti tlkot vlastného srdca ako aj susedovho. Jeden Gröningov spolupracovník sa medzitým pospytuje niektorých, odkiaľ prišli. Sú zastúpené miestne mená zo všetkých častí a zón Nemecka, sú z Allgäu a zo švábskych krajín, z Kolína a z Frankfurtu, z Horného a Dolného Bavorska, od Bodamského jazera a od Waterkantu, áno, tiež z Berlína a prirodzene mnohí domáci. Zvláštnu osobnú radosť Brunovi Gröningovi neskôr spôsobilo, že ho vyhľadal starý priateľ z vojny, ktorý bol medzi čakajúcimi a musel sa s ním zúčastniť na tvrdom osude ruského zajatca v Karelii a vo Fínsku. Znova boli davy poprosené, aby sa na Bruna Gröninga neobracali otázkami, a aby sa úplne sústredili na to, čo bude Gröning hovoriť.

Gröning hovorí ku čakajúcim

Nastal úplný súmrak. Zo všetkých strán planú Jupiterové lampy, filmové aparáty ticho nabiehajú. Každý iný zvuk úplne onemie a všetky pohľady sa upierajú na balkón, na ktorom teraz o 20:15 hod. vystupuje pán Gröning do kruhu svojich hostiteľov, spolupracovníkov a vyliečených. Nasledujú minúty najhlbšieho ticha, v ktorých veľký pomocník ľudstva spína ruky a pozerá ku nebu. Potom vytvára dokonalý kontakt so svojimi v e r i a c i m i vyliečenie hľadajúcimi, ktorým každému jednému pozerá do vzrušenej tváre.

Teraz začína Gröning oným teplým, sympatickým hlasom, ktorý tak mnohé zvládol upútať, hovoriť jednoduché a najhlbšou vierou nesené slová:

"Moji milí vyliečenie hľadajúci! Ako každý deň, tak aj dnes sa tu nachádzajú ľudia, chudobní a ustarostení ľudia, ktorí hľadajú vyzdravenie a aj ho nájdu. Ale aj takí, ktorých zvedavosť poháňala až sem, niektorí, ktorí to sami vedia, že sú skeptickí. Cítim to celkom presne a prosím vás, aby ste vaše myšlienky viac vyrovnali a aby ste sa najprv o skutočnosti presvedčili. Tu sa nejedná o divadlo a lacné predvádzanie zázrakov, na to je hodina veľmi vážna a bolesť ľudí okolo mňa priveľká.

Nikoho som sem nevolal, naopak, prosil som vás, vyčkať do toho dňa, kde sa vám pomoc môže dostať v usporiadaných pomeroch. Kto mi neverí, nepotrebuje viac sem prísť!

Viem, že mnohí z vás už v tomto okamihu idú v ústrety uzdraveniu! Mám v úmysle, zostať tu v Hornom Bavorsku a prosím vás, majte trpezlivosť, pokiaľ dostanem povolenie k verejnému liečeniu a pokiaľ budú zriadené liečiteľské pracoviská. Právo na uzdravenie má ale len ten, kto v sebe nosí Božiu vieru. Žiaľ, sú ľudia, ktorí ju už pred rokmi stratili, alebo vtiahli do špiny.

Dávam vám na vedomie: Jediný lekár, lekár všetkých ľudí je a zostane náš Pán Boh! Len on jediný môže pomôcť. On ale pomáha len veriacim, ktorí chcú svoje staré bolesti od seba odhodiť. Nepotrebujete veriť na malého Gröninga, ale dôveru ku mne musíte mať. Ja nechcem vašu vďaku, vďaka patrí Bohu - ja iba konám svoju povinnosť!

Pretože nie ste zasvätení, dávam vám na známosť, že strach a peniaze môžete nechať doma, ale vašu chorobu a veľa času musíte vždy priniesť, o tie vás potom olúpim. Vy všetci máte byť ľuďmi k ľuďom: nie nevraživí, nie falošní, nikomu nečiniť niečo zlé, a nikdy nebyť závistlivými. Najlepší a najväčší dar v tomto pozemskom živote nie je bohatstvo, ani peniaze, ale zdravie, ktoré je cennejšie ako všetko bohatstvo na Zemi. Od mojich spolupracovníkov ste počuli, ako sa máte správať, aby ste na sebe mohli precítiť čo najväčší účinok. Nechcem tu robiť verejné liečenie. Najskôr musím spoľahlivo vedieť, že smiem verejne pomáhať. Doteraz to predsa vždy bolo tak, že ľudia, ktorí sa nachádzali v mojej blízkosti, už boli uzdravení. Nepotrebujete mi rozprávať o vašich bolestiach, ja vás previdím, a viem o vás všetko!"

Pán Gröning ukázal teraz na niekoľkých jednoduchých dôkazoch svoju silu pôsobenia, ktorá našla cez hromadný súhlas svoje potvrdenie a potom pokračoval: "Teraz každý prijal to, čo chcel mať, ale iba ten, kto sa cítil spojený so svojim Pánom Bohom. Ak všetko pôjde dobre, chcem odteraz ako z pôvodnej bunky zriadiť viaceré liečebné miesta v užšej spolupráci s lekármi, aby sa pomohlo vám všetkým. Všetkým tým, ktorí ku mne prišli kvôli svojim chorým príslušníkom, chcem povedať: ‚Už som pri vás!‛ Keď prídete domov, zistíte, že ten chorý už nie je ten istý ako ten, ktorého ste nechali doma!" Dlhotrvajúci potlesk ďakoval nezištnému mužovi za jeho slová.

Dvaja predstavitelia vlády za Gröninga

Tu úplne nečakane a spontánne vystúpil mníchovský policajný prezident P i t z e r z úzadia: "Moji milí Rosenheimovci! Prihováram sa vám tu z môjho dnešného osobného zážitku. Prišiel som sem v prvom rade ako chorý človek, ale aj ako bavorský úradník a pozorovateľ. Nikdy v mojom živote som nedostal takú vynikajúcu diagnózu, najmä nie od najslávnejších profesorov, ako tuná od pána Gröninga v niekoľkých okamihoch, bez toho, aby sa môjho tela vôbec dotkol. Ja osobne pevne verím v moje vyliečenie a ponesiem zodpovednosť na n a j v y š š i e v l á d n e m i e s t a za to, čo sa tu udialo, či sa to teraz istým pánom - už viete, ktorých mienim, páči alebo nie. Rozhodujúce je, že sa chorému pomôže. Už štyri roky deň a noc stojím v službe a pritom som si priniesol ťažké utrpenie, za liečenie ktorého som zbytočne obetoval polovicu majetku. Hovorím za seba a za vás všetkých – a bude to počuť všade, pretože ja musím zostať zdravý pre všetkých slušných ľudí. Vám ďakujem, pán Gröning, za Vašu pomoc. Nech Vám Pán Boh udelí silu, aby ste mohli pomôcť všetkým tým mnohým ľuďom, ktorí so silnou vierou a otvoreným srdcom ku Vám pôjdu.

Majte naďalej bezvýhradnú dôveru v liečiteľské umenie Gröninga a pomáhajte všetci prekonať posledné ťažkosti. Môj priateľ v sneme sa postará o to, že jedného dňa, snáď už čoskoro, pán Gröning obdrží licenciu na liečbu."

Tu prevzal slovo poslanec snemu CSU, H a g n: "Vlastne som nemienil hovoriť, pretože k záležitosti Gröning som sa staval veľmi skepticky a chcel som sa osobne presvedčiť o tom, čo sa tu prihodí. Dnes som prežil tak veľa rozochvenia, že mi chýbajú slová, na ich vylíčenie. Viac Vám nemôžem povedať. Všetkých Vás prosím, verte v povolanie pána Gröninga!" Znova zašumelo búrlivé tlieskanie vzrušenej masy.

---

Nočné vyliečenia v Traberhofe

Teraz sa Gröning z balkóna zaoberal niektorými ťažkými a tiež poľutovaniahodnými prípadmi ochrnutia.

Už dni v Traberhofe čakajúca pani Monika B a u m g ä r t n e r z Bad Aibling, ktorá pred tromi rokmi zrútením sa z Watzmanna utrpela ťažké zranenie chrbtice a úplné ochrnutie celej spodnej partie tela, sa pod najťažšou námahou a s obrovským vyvretím potu prebojovala prvýkrát po rokoch opäť do stoja, hoci len krátkeho. - Teraz Gröning vyzval iných chorých s ochrnutými a stuhnutými končatinami, aby nimi pohli alebo ich zohli. Len s veľkou námahou som mohol preniknúť ku poľutovaniahodnému vojnovému invalidovi pánovi Georgovi A i g n e r o v i, Rosenheim-Thallerbräu, ktorý mi teraz s radostným žiarením demonštruje, ako za hlasného praskania zohýba zaschnuté kĺby a hrdo kladie ľavú pätu na pravé koleno a opačne. To bol druhý prípad pre skeptikov,, o ktorom sa prítomní mohli presvedčiť. U jedného pekára z Bad Aibling sa konečne, v niekoľkých minútach stratil niekoľkoročný nervový šok až na malé zvyškové stopy, ktoré mu Gröning prisľúbil počas niekoľko týždňov odňať.

Teraz hovorí Gröning ešte raz k udivenému ľudu: "Ak u vašich známych alebo príbuzných doma nastúpilo zlepšenie, podajte mi čo najskôr správu s d n e š n ý m d á t u m o m ako r o z h o d n ý m d ň o m, aby som vedel, koľko vyliečení sa dnes udialo. Všetkým vám prajem naozaj dobrú noc a úplné uzdravenie v mene Božom."

Tým veľký darca spásy so svojimi spolupracovníkmi odišiel späť do obývacích priestorov, aby tu, bez akejkoľvek prestávky od včasného rána, na predvedených prípadoch od lekárov a tlače opäť s úspechom dokázal svoje liečiteľské umenie.

Aby som mal čo najužší kontakt s chorými, výlučne som sa doteraz zdržoval pri nich a teraz som mohol na pozvanie rodiny H a w a r t pobudnúť bezprostredne pri najťažších prípadoch. Popri dlhom rade čakajúcich, ktorý bol v predizbe, vstúpil som do súkromnej miestnosti. Už pri vstupe som sa napriek všetkej objektivite nemohol ubrániť istému fluidu. Tu už ku mne pristúpil pán Gröning a pevne mi stlačil ruku. Chvíľu som mal pocit, akoby mnou prebehol jeho silný a predsa nadmieru priateľský pohľad. Jeho prvé slová ku mne poukazovali na veľké sklamanie, ktoré on už s tlačou zažil.

Počas zaujímavého zaoberania sa, so zrejmým úspechom, detskou obrnou, sa v exoticky upravenej zimnej záhrade pripravil o polnoci krúžok. Pod lúčmi štyroch Jupiterových lámp sa zišlo 24 osôb, medzi nimi ošetrujúci lekár dvoch pacientov, pán dr. Meyer, nemocnica vojnových invalidov v Bad Tölz, ďalej jedna lekárka, jeden poslucháč medicíny a doprovodný personál nechodiacich. Na sklenenú strechu neprestajne bubnuje dážď a traja filmári smerujú svoje kamery na pacientov. Každý jednotlivý prípad sa nakrúca pred ošetrením, počas neho a po ňom pre dokumentárny film k objasneniu pre široké masy. Gröning sa ako vždy pripravuje vo vedľajšom priestore na zaoberania sa. Objavuje sa jeho asistent, pán Schmidt a prosí aj tu prítomných, aby sa zovňajškom a vnútorne koncentrovali na nadchádzajúce pokusy uzdravenia. Pritom - zrejme ako médium Gröninga - urobí ohromujúci oznam, že sa medzi prítomnými nachádza jeden pán, ktorý by sa mal vo svojej neopodstatnenej skepse vnútorne preladiť alebo by mal opustiť miestnosť, aby sa neprerušilo psychické spojenie s hľadajúcimi vyliečenie. - Ale miestnosť nikto neopustil.

Vtom sa vo dverách objavuje Gröning a prosí prítomných, aby sa sústredili na to, čo sa deje v každom jednotlivom tele. Gröning vstupuje do kruhu a zrejme sa intenzívne zaoberá paňou Baumgärtner, z Bad Aibling, ktorú mu tuná hore ešte raz osobne predstavujú. Nastupuje ticho plné očakávania. Filmové aparáty začali striedavo bzučať. Odrazu sa Gröning obracia a pýta sa dotyčnej pacientky: "A čo pociťujete teraz?" Väčšinou odznie odpoveď: svrbenie na nohách, ťah v lýtku, pichavú bolesť v ľadvinách – alebo v oblasti mechúra, silné kruženie vo vnútornostiach, tlak v žalúdočnej dutine, alebo sa zjavuje pre všetkých viditeľné prudké trasenie celým telom. Tak alebo podobne sa prejavujú symptómy zaoberania sa u každého pacienta. Teraz majster určuje na centimeter presne choré miesto, ktoré ochrnutie vyvolalo. Necháva pani B. trikrát hlboko sa nadýchnuť. Tu pacientka odrazu vykríkla. "C e z !" Od pacientky odhliadnuc a pre túto nie viditeľne, demonštroval pán Gröning lekárom ohromujúcou rečou prstov, ako je možne bez operačného zásahu oddeliť a znovu zošiť istý nerv, pričom pacientka verí, že cíti všetky bolesti tejto operácie. V ďalšom zaoberaní sa sa pacientka cíti "ľahko", sotva cíti svoje telo, ukazuje vzmáhajúce sa euforické cítenie, potácajúc zdvíha ľavú ruku, podopiera sa o operadlo stoličky a robí svoj druhý pokus vstať: "Zanedlho bude behať"- znie Gröningova diagnóza.

Liečenie ťažších prípadov

8-ročné dievča, pred rokmi takmer ešte oslepnuté, Evelyn G s c h w i n d z M n í c h o v a, s ťažkým poškodením rohovky a doteraz s piatimi operáciami, vidí už po viacnásobnom zaoberaní sa v ten istý deň b e z okuliarov viac ako kedykoľvek videla, napr. v 500 metrovej vzdialenosti okoloidúci vlak. Udaný závoj pred ľavým okom necháva Gröning malej Evelyne priložením a rýchlym odtiahnutím jej ľavej ruky pred očnou jamkou na jeho návod odňať, čím je oslobodená a môže určiť každú podrobnosť v miestnosti.

Teraz necháva Gröning troch pánov zo sprievodu pacientiek požiadať, aby vystúpili na balkón, pretože pôsobia rozptyľujúco na svoje ochrankyne. Teraz rozdeľuje papierové guličky z prázdnych cigaretových balení, vlastnými rukami hnetené, ktoré očividne nesú v sebe skryté magnetické sily a tak sú žiadané, že sú už predávané na čiernom trhu v Mníchove – prirodzene sa predávajú ako obvyklý falzifikát. Tieto "nosiče sily" majú prenášať cez priestorovú vzdialenosť kontakt od pacienta ku Gröningovi a uľahčiť nevyhnutne potrebnú koncentráciu pre diaľkové zaoberanie sa.

Medzitým sa začína na východe už rozodnievať a majster ešte stále neprejavuje známky únavy. Silu svojej vytrvalosti zjavne prenáša na svojich návštevníkov, pretože ani nikto z nich nechce toto "zázračné miesto" opustiť. Označenie spánok je pre Gröninga cudzie slovo. Rýchly pohyb ruky od čela cez jeho markantnú lebku ku záhlaviu, sníme z neho aj najmenšiu stopu po únave. Neprestajne však dymia v jeho rukách cigarety a jeho potrava pozostáva iba z malých porcií.

Tu je vždy znova žiadaný, odvedený k veľmi ťažkému prípadu do zadného dvora, kde už niekoľko dní na neho čaká 35-ročný pán Fischhaber z Bad Tölz ako na poslednú nádej. Na boboch a úraze na motorke si pritiahol pán Fischhaber čiastočne ochrnutie telových partií, a tie sa od mája 1949 priebežne zhoršovali. Tri lekárske dobrozdania vynikajúcich mníchovských profesorov sa pohybujú medzi otravou benzínovými plynmi, poškodením chrbtice, nádorom hlavných nervových ciest a najnovším stanovením poškodenia stredného mozgu lekárom, ktorý ho dnes ku Gröningovi priviedol. Už pred dvomi mesiacmi vyhľadal pán Fischhaber Gröninga v Herforde, kde mu tento uzdravenie sľúbil. Zatiaľ čo po herfordskej návšteve poškodenie ľadvín, vyvolané cez dlhoročné medikamentózne liečenie úplne zmizlo, nedostavil sa u iných prejavoch chorôb ani čiastočný úspech. Prípravu na túto rannú konzultáciu urobil Gröning už vo večerných hodinách diaľkovým liečením cez svoje médium, zatiaľ čo tento Fischhaber mohol pocítiť prudké svrbenie v ľavej ruke a v ľavom lýtku, a v prednej časti nohy mohol pozorovať čosi ako kŕč.

Dôvodom pre doterajšiu absenciu dostavenia sa zrejmého uzdravenia alebo zlepšenia, udáva pán Gröning v pravde pozornosť budiacom "jasne vidiacom" vysvetlení a hovorí doslova: "Varujte sa pred spriateleným manželským párom, on nie je pre vás dobre zmýšľajúci. Pani má tmavé vlasy, muž je tmavý blond, pútec, asi 1,70 m vysoký. Tento muž, ak to naozaj chcete vedieť – dva dni po vašom návrate odtiaľto a síce o 6:00 hod. večer navštívi váš dom. Poznáte ho podľa toho, že skôr ako zavrie dvere, očistí si nos bielou vreckovkou. Tento muž maril dodnes vaše uzdravenie cezo mňa, pretože sa už verejne o tom nedobre vyjadril. Táto osoba stojí medzi vami a mnou a pretrháva potrebný kontakt. Vyhýbajte sa tomuto mužovi a zakrátko sa uzdravíte."

Posledné slová darcu spásy, ktoré mu dal na ceste domov a udávajú smer jeho budúcej práce, boli: "Mojich pacientov chcem v niekoľkých minútach vyliečiť nasledujúcimi slovami: POZDRAV BOH! BOLI STE CHORÍ! DOVIDENIA!"

A. Stecher

Poznámka redakcie!

Potiaľ správa nášho korešpondenta, ktorú uvádzame bez komentára. Naši čitatelia môžu teraz sami na tomto podklade posúdiť skutočností o Gröningovom liečiteľskom umení a či je nutné jeho okamžité dovolenie ako "Lekár prírodného liečenia" v záujme mnohých chorých a telesne poškodených cez príslušné štátne ministerstvo.

Pretože Gröning uvažuje predbežne zostať v Traberhofe pri Rosenheime, budeme v danom čase prinášať ďalšie "Zvláštne výtlačky".

Listy alebo iné sprostredkovania s pánom Gröningom ďalej, nemôžeme. Samozrejme môže k a ž d ý z á u j e m c a poslať dopis /bez fotografie/ alebo iné oznámenie na jeho adresu Pán Bruno Gröning, Rosenheim – Land, Traberhof. Iné, snáď na čiernom trhu bežiace adresy sú falzifikáty. Od osobných návštev prosí pán Gröning do jeho oficiálneho dovolenia byť v odstupe.

Bruno Gröning - Jeho slovo poutá nemoc

Bruno Gröning – Jeho slovo poutá nemoc

Das Neue Blatt, ze dne 9.5.1957

zpráva od dr. Horsta Manna

Toto musí být předem řečeno s veškerou jasností: Nejedná se nám o osobu Bruno Gröninga. Časopis Neue Blatt nechce zapadnout do sboru těch, kteří ho přehnaně vzývají jako uzdravovatele nebo zatracují jako šarlatána. Naší úlohou bylo: prohlédnout uzdravení Bruno Gröninga – kriticky a nezaujatě, vedeni jen čestnou snahou konečně vypátrat pravdu. Neboť všichni trpící lidé mají právo na pravdu.

Das Neue Blatt tak otvírá vzrušující kapitolu naší bezprostřední současnosti. Neboť toto je skutečností:

1. Již víc než deset let dosahuje Bruno Gröning prokazatelně uzdravení. Jejich počet se nedá odhadnout. Je jich na tisíce.
2. Mnohokrát stál tento muž kvůli své metodě před soudem. Musel být osvobozen. S důvěrou hledí také nyní vstříc novému, velmi spornému procesu.
3. Všude v Německu existují Gröningovy spolky. Jejich členové hledí s plnou úctou na muže, který jim dal nejen uzdravení, nýbrž i duševní oporu.

Das Neue Blatt hovořil s těmito lidmi. Kriticky jsme léčebné úspěchy prošetřili. Zeptali jsme se lékařů a vědců a hovořili jsme s Bruno Gröningem samotným. Dal nám dobrovolně k dispozici materiál, který doposud nebyl nikomu přístupný.

Bylo to 27. listopadu 1953 v malé vesničce Ostenfeld, 14 kilometrů východně od Husumu. Tíživé napětí leželo nad nízkým prostorem vesnické hospody. Zatínalo se jako železné spony kolem srdcí lidí, kteří seděli těsně namačkáni na lavicích a řadách židlí. Mohlo jich být sto, možná i stopadesát.

Přišli z Ostenfeldu a z okolních vesnic mezi Rendsburgem a Schleswigem, Husumem a Kappeln. Rychle se to rozneslo: Bruno Gröning je tu! Prý zase uzdravil nemocné. Snad by mohl pomoci i mně nebo otci s jeho dnou nebo tomu dítěti, co bylo tak chatrné a lékař pro ně měl jen pokrčení rameny. To by bývaly mohly být myšlenky lidí, kteří se tu dnes večer nacházeli.

Mlhavé světlo s námahou pronikalo prostorem. Padalo do obličejů plných očekávání a důveřivosti. Ale proniklo také do očí skeptiků a zvědavců Neočekávali nic mimořádného. Chtěli jen být přitom, aby měli později po dlouhé zimní večery roku 1954 o čem hovořit. Dělo se tu na vesnicích přeci jen málo. Hovory se točily stále kolem stejných témat: počasí, úroda, dobytek a - nemoci. Ano, a onemocnět mohl konečně každý – snad Gröning ukáže východisko...

Mumlání hlasů naráželo na strop přeplněného prostoru a rozráželo kouřový závoj. Jedni drželi křečovitě ruce, jakoby se modlili. Druzí vykládali vtipy, aby se uvolnili z vnitřního napětí. Další se starali o své nemocné rodinné příslušníky.

Jen v poslední řadě židlí.bylo velmi ticho. Tam přinesli jednoho velmi těžce nemocného. Tak ho sužovaly bolesti, že ani nemohl sedět. Položili mu deku na zem, a tak si mohl lehnout. Lidé ho znali. Byl to sedlák Thies Paasch z Norby. Věděli také o jeho hrozném osudu, o bolestech, které se ho držely a mnohdy přinutily na týdny do postele.

Náhle mumlání utichlo. Bruno Gröning vstoupil do sálu. Svými 170 centimetry tělesné výšky se zdál malý, skoro křehký, když rychlými kroky kráčel k nízkému podiu. Jeho oděv byl takový, jak je znám z mnoha fotografií. Nápadná byla jen mohutná hlava s vlnitými vlasy a velkýma, zářícíma očima, které v hubeném, bledém obličeji doslova svítily.

A pak bylo vše úplně jinak, než očekávali ti, co přišli ze zvědavosti nebo chtiví senzace. "Moji milí přátelé!" směřoval Gröning slovo ke shromážděným. A tento hlas byl hebký a melodický, bez dramatu a patosu . A také nehovořil o uzdraveních, o zázracích, které vykonal jeho vlastník.Také ho nechválil ani neoslavoval jako Mesiáše, který znovu vstal, aby přinesl záchranu zoufalým. Gröning hovořil o víře a její síle. Říkal to jednoduchými slovy, kterým každý rozuměl a přijal je a rozšiřoval. Mluvil obrazně a ukázal srovnání, ale nemaloval v křiklavých barvách a událostech.

Dobrou hodinu mohl Gröning mluvit. Nikdo se nedíval na hodinky a ani se necítil neosloven. Pak se obrátil k jednotlivým posluchačům: "Cítil jste něco?" zeptal se. Potichu, zdráhavě nebo radostně a přitakajíc přicházely odpovědi. Někteří drželi v křečovitě sevřených rukách staniolové kuličky, které byly předtím rozdány a vyprávěli o jedinečném pocitu tepla. Druzí povídali o třesení se nebo bolestivých nárazech. A jiní vrtěli jen záporně hlavou.

Někteří chtěli vyprávět všechno o své nemoci. Ale ne vždy byl muž v tmavé hedvábné košili a s velkým uzlem na kravatě pozorným posluchačem. Někdy je přerušil, skoro stroze: "Neošetřuji žádné nemoci! Nemoc je nepořádek. Vycházejte sám se sebou a s Bohem v pořádku a uzdravení se dostaví. Nechte nás přeci mluvit o něčem dobrém. Ať se v našem kruhu dobře cítíte!"

Bruno Gröning šel od stolu ke stolu, od židle k židli. Pak se obrátil. Volání z poslední řady zastavilo jeho krok: "Pane Gröning, Vy jste na někoho zapomněl!" Byl to starosta města a představený obce Owschlag, který teď vstal a ukazoval na Thiese Paasche, který ležel za ním na zemi.

Gröning přistoupil k nemocnému, sklonil se dolů a položil mu otázku, kterou směřoval i druhým posluchačům: "Pociťoval jste něco během sezení?" Muž, kterého bolesti přinutily na zem, přikývl. "Ano", řekl pak. "Najednou se mi udělalo velmi horko. Jenom levá noha zůstala do poloviny ledově studená. A pak mě to svrbělo v pravé ruce." Gröning přikývl. Nic víc. Žádný pohyb, žádná útěcha, žádný pokyn. Rychlými kroky přešel sál.

Tu někdo mezi posluchači volá: "Děkujeme panu Gröningovi za vyzvednutí z našich míst!" Nohy židlí se kupily, stoly se posouvaly. A pak se událo to neuvěřitelné. Ties Paasch se zvedl. Vstal jako všichni ti ostatní zdraví. Jeho obličej byl najednou jako vyměněn. Oběma rukama odmítl pomoc svých sousedů. Chtěl to zvládnout sám. A zvládl to, bez námahy, bez úsilí – bez bolestí.

Vzpřímen tu stál a smějíc se díval, skoro triumfálně do dojatých obličejů lidí kolem něho. A pak šel jistými kroky k výčepu. "Jeden koňak, pane vrchní", poručil si. Skoro křičel, hlasem, který byl proniknut úžasem, nadějí, oslavou: "Jeden koňak, pane vrchní!"

Norby, dne 18.dubna 1957

Přede mnou leží desky s děkovnými dopisy Bruno Gröningovi. Obsahují 58 zpráv o stavu nemocných od lidí, kteří všichni vidí v tomto muži svého uzdravovatele a zachránce od těžkého utrpení. Pocházejí z malého okresu, z Ostenfeldu a kolem ležících míst. Zprávy zachycují dobu od zimy 1953 až do jara 1954. Jsou napsány sedláky, ženami v domácnosti, řidiči nákladních vozů, zednickými mistry a dalšími řemeslníky. Také vyprávějí o nádherných uzdraveních dětí.

Můj rozum nechce věřit tomu, co oči čtou. Je to jednoduše nepochopitelné. Ti lidé vyjmenovávají svá utrpení, která hovoří o poškozeních srdečního a krevního oběhu, o revmatu, křečových žilách, otevřených ranách, bolestech hlavy, kožních vyrážkách, trombóze, zánětu kyčelního kloubu, otylosti, ochrnutí, ztvrdlinách kůže, poškozených plotýnkách, žlučníkových potížích a tuberkulóze. Krutá stupnice nemocí – které všechny měly být Bruno Gröningem uzdraveny.

Váznu. Moje oko padá na jméno Thies Paasch, muže, který před téměř třemi lety po jedné přednášce Bruno Gröninga najednou vstal a cítil se uzdravený. Čtu: "Od roku 1944, tedy plných deset let, jsem trpěl hroznými nervovými revmatickými bolestmi, které jsem tehdy dostal za války ve východním Prusku. Vícero lékařů, léčitelů a provedených kúr z bylinných čajů vedlo jen ke zmírnění a ne k uzdravení. Minulého podzimu byly bolesti tak zlé, že jsem se už nemohl hýbat. Lékař zjistil poškozené plotýnky a zánět ischiadického nervu. Když jsem tak čtyři týdny, bez pocitu zlepšení ležel, rozhodl jsem se jet 27.listopadu do Ostenfeldu, kde byl tehdy přítomen sám pan Gröning. Protože jsem nemohl ani jít, ani sedět, ležel jsem dvě hodiny na zemi. Když pan Gröning vstoupil do místnosti, pocítil jsem ulehčení. A když pan Gröning ukončil rozmluvu s asi 200-členným množstvím lidí, také já jsem sám vstal a mohl bez holi opustit sál. Jako zázrakem jsem teď zdráv a mohu vykonávat svoji práci. Můj srdečný dík panu Gröningovi, že jsem skrze něho opět nabyl plného zdraví. Thies Paasch, Norby"

Co se asi stalo s tímto mužem? Ukázalo se toto spontánní uzdravení jako konečné? Je to skutečně zázračné uzdravení nebo nechala síla okamžiku, náhle Bruno Gröningem podnícená víra, uzavřít zdroj bolesti, aby pak znova a snad silněji vypukla?

O několik hodin později mu sedím naproti v pěkném pokoji jeho statku v Norby. Svěží, veselý muž, jemuž může být stejně dobře 40 jako 50 let. Přijel právě vlakem a na kole zpátky z Husumu, kde absolvoval autoškolu.

Upřímně vyprávěl. A už jeho první výrok mi ušetřil otázku , zda jeho uzdravení vydrželo. "Jsem panu Gröningovi z celého srdce vděčný. Jemu vděčím za to, že mi práce dělá dnes radost a že jsem zdravý."

Thies Paasch měl k tomu důvod. Neboť když mi ještě jednou vylíčil svou dobu utrpení, uvědomil jsem si celou těžkost jeho nemoci. Tehdy po prvním zhroucení se během války vyzkoušel všechno. Ale revma bujelo dál. Dostavilo se zdeformování páteře. Lékaři mohli injekcemi jen ulehčovat.

"Tehdy jsem neviděl žádné východisko", řekl Thies Paasch. "Utrpěl jsem mnoho nepříznivých zvratů. A když pak padlo tehdy jméno Gröning, věděl jsem a cítil jsem: Jen on mě může zachránit! Tomu jsem věřil, když mne nesli do vozu na cestu do Ostefeldu a já jsem potlačoval bolesti."

"Byl jste mezitím opět jednou u lékaře?" zeptal jsem se hnědě opáleného zemědělce, který se mezitím opět účinně věnuje své zajisté nelehké práci. Thies Paasch se směje. "Proč bych tam chodil?" přichází na odpověď jeho otázka. "Cítím se přeci zdravý, úplně zdravý!"

Přesto jsem se později zeptal jednoho lékaře, který ho delší dobu ošetřoval injekcemi. "To souhlasí", řekl. "Pan Paasch byl nemocný. Měl mimo jiné zánět nervů. Pro uzdravení potřeboval silný impuls. Ten mu mohl Gröning dát."

Moje zvědavost byla vzbuzena. Byl tento případ výjimkou, jediným úspěchem? Vyhledal jsem jiné pacienty – a zažil jsem nová překvapení. O tom podám zprávu příští týden.