Svědkyně doby E. Süffert

Uzdravení z astmatu v Mnichově

Moje sousedka mě přivedla k panu Gröningovi v Mnichově. Věděla, že jsem byla už asi 14 let těžkou astmatičkou a často mne opouštěla odvaha žít.

Byla jsem vlídně přijata. Bruno Gröning seděl za psacím stolem, já před ním, paže a nohy nezkřížené. Bruno Gröning mne vyzval, abych klidně a zhluboka dýchala. To jsme udělali oba, což mi připadalo divné a směšné. Nádech...výdech...nádech...výdech. Pak jsem měla v nohách pocit horka. Pan Gröning mne oslovil kvůli dobře zahojené operaci. Předtím jsem o tom neřekla ani slovo. Vysvětlil mi, že všechno cítí na sobě a tak o tom ví. Věděl o mé dřívější infekční žloutence, že musím často v noci vstávat a jít na malou stranu a že mám často celé dny potíže se stolicí. Bruno Gröning prostě všechno věděl. A teď už mi nebylo do smíchu. Vyzval mne, abych dál tak dýchala. Dostala jsem těžký záchvat a měla jsem pocit, jakoby na mně ležel kus skály. Pan Gröning dýchal zrovna tak hlasitě jako já. Najednou, krátce před zadušením, jsem měla pocit, jakoby mým tělem proudila energie od hlavy do břicha. Nato jsem mohla dobře a volně dýchat. V noci jsem spala tak klidně, že mě manžel vzbudil. Chtěl se podívat, jestli ještě žiju. Dříve jsem v posteli víc seděla, než ležela. Slyšela jsem se, jak pískám, jakoby vjížděl rychlík do mnichovského hlavního nádraží.

Při setkání jsem měla pocit, že Bruno Gröning je velmi zvroucnělý. Zažila jsem duchovní spojení od něho ke mně. Bruno Gröning mi dal tři staniolové plátky, které jsem si měla položit na hruď a na břicho. Říkal, abych mohla pak dobře dýchat. To jsem také udělala. Od té doby jsem už nikdy nedostala záchvat.