Svědkyně doby baronka Anni Ebner von Eschenbach

"Jakoby si lékař musel teprve zvyknout na pohled na svou zdravou manželku"

V letech 1950/51 měl Bruno Gröning jistou dobu přednášky v cizineckém domově Weikersheim v Gräfelfingu. Baronka Anni Ebner von Eschenbach navštívila několik těchto přednášek a zapsala různé události. Zde jeden příklad:

"Jednou přivezli mladou paní se sněhobílým obličejem na invalidním vozíčku. Během přednášky ztratila vědomí a vypadala, jako by byla mrtvá. Bruno Gröning se na ni jen krátce podíval a uklidnil kolem ní přítomné, kteří si o i dělali trochu starosti, zvláště manžel po jejím boku.

Po slabé půlhodině se probrala, protáhla se, měla červené tváře a vstala z invalidního vozíčku a zamířila ke Gröningovi, ještě trochu nejistě, ale se zářícím, překvapeným výrazem v očích.

'Pěkné, milá paní, když člověk může opět stát na vlastních nohou a srdíčko k tomu tluče opět v normálním rytmu! Teď ale hned nedohánějte ztracená léta – pomalu veďte tělo k jeho povinnostem!'

Když mu paní chtěla poděkovat, mínil Gröning: 'Děkujte Bohu, já jsem jen Jeho malý pomocník, dokažte teď, že jste opravdové dítě Boží!'

Muž, který ji tam přivezl, vstal a pohnutým hlasem řekl: 'Pane Gröningu, já jsem manžel a sám lékař, pro mne byla moje manželka nevyléčitelná, i když jsem všechno zkusil. Přesto měla jen jediné přání přijet k Vám. Byl jsem přesvědčený, že mi ještě cestou sem zemře, neboť měla tak nemocné srdce, že každý pohyb byl spojen s nebezpečím života. Jsem ohromen tímto zázrakem a sotva tomu mohu uvěřit!'

Plakal radostí a vytlačil prázdný invalidní vozíček ven a posadil se se svou paní na židli a spolu si vyslechl dvouhodinovou přednášku. Často se bokem díval tázavě na svoji paní, jakoby si musel teprve zvyknout na pohled na svou zdravou, šťastnou manželku."