"Jeho slovo spoutává nemoci"

Uzdravení se dějí nadále – navzdory soudním procesům a zákazu léčení

Vnější uzdravení a vnitřní proměna

Během těchto rozporů a bojů Bruno Gröning nadále. Odborný novinář z oboru medicíny, dr. Horst Mann, podává o tom zprávu roku 1957 v jedné sérii článků v časopise Neuen Blatt pod názvem "Jeho slovo spoutává nemoci". Píše kromě jiného:

"Příštího rána jsem jel z Hameln do Springe, do malého města na řece Deister. I tady se utvořilo jedno společenství Bruno Gröninga. Popud k založení byl dán uzdravením řady lidí. A i tady jsem to zažil, tak jako na mnoha místech Šlesvicko-Holštýnska, v Augsburgu, Hamelnu, Vídni, Plochingenu a v jiných městech: Lidé se zvedali a vyprávěli mi o svých nemocech. Jmenovali mi lékaře, kteří je ošetřovali. Vyprávěli mi o jejich uzdravení, za která jsou vděční Gröningovi. A pokaždé byli ochotní zvednout ruku k tomu, aby tuto svou výpověď utvrdili přísahou.

‚Už jako dítě jsem měla oba dva kýčelní klouby vykloubené‘, vypráví padesátiletá Julie Prohnert z Hannoveru. ‚Později jsem mohla chodit jenom o berlích. Lékaři moje utrpení zmírnit nemohli. Když jsem poslouchala projev Bruno Gröninga, pocítila jsem silnou reakci. Moje záda, která už byla úplně zkřivená, se opět narovnala. Byla jsem schopná chodit. A neměla jsem ani žádný zvrat k horšímu...‘

‚Měl jsem kloubový revmatismus a byl jsem trvale trýzněn vyrážkou a vředy. Pan Gröning mě toho všeho zbavil‘, řekl Wilhelm Gabbert z Hamelnu.

‚Jenom morfium mi bylo schopno pomoci při mém utrpení se žlučníkem‘, vyprávěl Kurt Severit z Evesdorfu. ,Děkuji Bruno Gröningovi, že mně zbavil tohoto utrpení.‘

‚Měl jsem vysokou hladinu cukru‘, vyprávěl Robert Thies ze Springe. ‚Ještě nebezpečnější byla ale slabost srdečního svalu. Dnes už nemám žádné z těchto zatížení. Děkuji za to Bruno Gröningovi.‘

Tato řada výpovědí by se dala prodlužovat. Byli to lidé každého stáří, kteří mi tyto zprávy podávali. Muži, ženy, děti. Bylo jmenováno mnoho nemocí, od bolestí hlavy počínaje, přes záněty nervů, ischias, ledvinové a žlučníkové potíže až k poruchám srdce a známkám ochrnutí.

Ale bylo tu i něco jiného, co mne dojímalo. Upřimně vyprávěli mnozí před mnoha posluchači o tom, že u nich došlo díky Bruno Gröningovi k vnitřnímu obratu. Honba za úspěchem a egoistický postoj vystřídal vnitřní klid a mír a taky kolektivní myšlení."

Vlastní důvěra umožňuje u každého člověka léčebný úspěch

dr. Horst Mann: "Při všech rozhovorech s lidmi, kteří se cítili být pomocí Bruno Gröninga uzdravení, sílila ve mně otázka: Byl tento léčebný úspěch u každého člověka – nebo ještě odvážněji řečeno – u každé nemoci možný? Kde ležela hranice síly, která z Gröninga vycházela? Nevznikala tu i nebezpečí? (...)

Při mé poslední návštěvě jsem mu položil tuto otázku. ‚Nemohu a ani nechci žádného člověka nutit,‘ odpověděl mi. ‚Když se někdo uzavře a nenese v sobě ochotu, aby v sobě rozvinul sílu, vedoucí k pořádku, pak chybí i mně ochota k zásahu. Těmto lidem jenom doporučuji, aby prolomili tu závoru zla, která brání jejich vyléčení.‘

Měl jsem ještě jednu otázku: ‚Každá nemoc je různě nebezpečná,‘ řekl jsem. ‚Vezměme v úvahu, že nějaký těžce nemocný člověk, který je již mnoha lékaři odepsán, si Vás nechá zavolat ještě jedním lékařem, který za svého pacienta bojuje. Budete moci pomoci?‘

‚Ano,‘ odpověděl Gröning bez váhání. ‚Jestliže tento nemocný věří a jeho lékař jeho cestě důvěřuje, úspěch se dostaví. Společná důvěra rozvine v nemocném nepředstavitelnou sílu. Často se dostavil nejrychleji úspěch tam, kde se nemocný člověk v plném zoufalství chytal této pomoci jako záchranného stébla.‘"