Jeho poslední cesta
26. ledna 1959 umírá Bruno Gröning v Paříži
Diagnóza: rakovina žaludku v pokročilém stadiu
Na konci podzimu roku 1958 jel Bruno Gröning se svou druhou manželkou Josette, se kterou se v květnu roku 1955 oženil, do Paříže a nechal se tam vyšetřit specialistou na rakovinu dr. Pierre Grobonem, který patřil k jejich přátelům. Vyhodnocení více rentgenovývh snímků znělo: Rakovina žaludku v pokročilém stadiu. Dr. Grobon chtěl okamžitě operovat, ale Bruno Gröning to odmítl.
Jel zpět do Německa a připravoval vánoční oslavy, které se měly ve společenstvích konat. Dne 4.prosince namluvil magnetofonový pásek, který se měl přehrávat na vánočních oslavách ve všech společenstvích. Potom jel znovu se svou paní do Paříže. Dr. Grobon informoval mezitím dr. Bellangera, který byl uznávaným specialistou pro rakovinovou chirurgii. Na jeho klinice v ulici Rue Henner, nedaleko od Montmartre, došlo dne 8.prosince k operaci. Výsledek byl pro lékaře odstrašující: bylo to všechno ještě mnohem horší, než jak věc nechaly tušit rentgenové snímky – nedalo se už ani operovat. Rána byla okamžitě zase uzavřena.
Překvapivě rychlé zotavení
Josette Gröning k tomu píše: "Nemohli však pochopit, že Brunovo vnější vzezření prozrazuje tak málo o jeho strašném vnitřním utrpení, že byl vůbec schopen ještě normálně dýchat, že jeho výměna látková v posledních týdnech ještě tak bezchybně fungovala, že jeho krevní obraz byl výborný. V takovém pokročilém stadiu dochází jinak k opakovanému zvracení při nejmenším příjmu potravy a takový těžce zkoušený pacient pak zemře na vyhladovění. U Bruna tomu tak vůbec nebylo."
K údivu jeho lékařů se velmi rychle ze všeho zotavil a jel zpět do Německa, kde prožil vánoce. Uprostřed ledna roku 1959 se ještě setkal ve třech dnech s vrchním vedením nového spolku a určil, jakým způsobem má být toto dílo vybudováno. Ti dva vůbec netušili, že by to mělo být jejich poslední setkání s Bruno Gröningem.
Operace v Paříži za doprovodu bouřky v přírodě
Dne 21.ledna letěl opět do Paříže. Byla nutná operace kvůli uzavřenému oblouku tlustého střeva. Dne 22.ledna1959 v 9hod. dopoledne –v tutéž hodinu, kdy v Mnichově začalo revizní jednání – byl Bruno Gröning znovu operován. Musel si na sobě nechat udělat to, od čeho ušetřil nespočet jiných lidí, on sám si pomoci nemohl a ani nesměl.
Když tohoto rána ležel v narkóze, v Paříži se pojednou strhla veliká bouře. Gröningova paní o tom vyprávěla: "Podivuhodný je i další přírodní úkaz. Dne 22.ledna1959, když můj muž ležel ještě v narkóze, zatemnila prudká bouře s hromy a blesky z ničeho nic jasnou a slunečním svitem prozářenou denní náladu nad celou Paříží. Udělala se taková tma, že se musela uprostřed dne rozsvítit světla. Sestřička vyjádřila svůj údiv nad tak prudkou bouří. V následujících dnech po operaci byla Brunova tělesná teplota, jeho krevní tlak a jeho puls v naprostém pořádku. Vstal dokonce dvakrát z postele a posadil se do křesla."
"Vnitřní totální shoření"
Dne 25. ledna upadl do koma a následujícího dne, dne 26.ledna1959 ve 13.46 hod. Bruno Gröning na klinice Henner zemřel na rakovinu - jak to uvedl lékař v úmrtním listu. Byla to skutečně rakovina? Dr. Bellanger řekl po výkonu druhé operace toto: "Zkáza v Brunově těle je strašná, je to následek absolutního vnitřního spálení. Jak mohl tak dlouho žít, aniž by trpěl nepředstavitelnými bolestmi, to je mi velkou hádankou."
Bruno Gröning se vyjádřil již léta předtím takto: "Když mi bude moje působení neustále zakazováno, vnitřně shořím."
Nekrolog
Jak těžce nesl Bruno Gröning tento hořký osud, dosvědčuje jeden dopis, který napsal dr. Grobon dne 26.února1959 vdově: "Tyto (snahy lékaře, věnované Bruno Gröningovi) byly jen přirozené a dovoluji si říci, že byly obrovsky podporovány odvahou, silou vůle a velmi výraznou osobností Bruno Gröninga. (...)."
Dr. Bellanger vyjádřil svůj obdiv Bruno Gröningovi ještě v prosinci roku 1974 v jednom svém dopise: "Bruno Gröning byl muž se srdcem na pravém místě, byl to vzácný člověk, který se prosadil; a jeho vážnost vyvolává vzhledem k jeho utrpení a smrti ještě dnes velký obdiv."
Po zpopelnění odpadá konečný soudní rozsudek
Tělo Bruno Gröninga bylo zpopelněno v krematoriu v Paříži a urna byla uložena na lesním hřbitově v Dillenburgu.
Proces byl kvůli smrti obžalovaného prohlášen za uzavřený, konečný rozsudek nebyl nikdy vyřčen.
Každý může zažít sám ze sebe pomoc a uzdravení
"Zázračný doktor z Herfordu", který přinesl tisícům lidí spásu, zemřel osamocen a opuštěn v jedné malé uličce v Paříži. Proč se tak muselo stát? Proč musel nést tak těžký osud? Proč si nemohl sám pomoci?
Grete Häusler (1922-2007), uzdravená, dlouholetá spolupracovnice Bruno Gröninga a zakladatelka "Kruhu přátel Bruno Gröninga" k tomu píše ve své knize Das Heil erfahren, das ist Wahrheit (Obdržet spásu, to je pravda): "Bruno Gröning způsobil v této krátké době své přítomnosti na této zemi mnoho dobra. Dar pomáhat a léčit mu byl vložen už do kolébky. Všude, kam přišel, dály se nádherné věci, které se nedají vysvětlit rozumem. Na veřejnost vstoupil v roce 1949. Po velkých vyléčeních, ke kterým došlo v Herfordu, a poté, co se dostal do úst lidí doma i v zahraničí, mu byl udělen na tři měsíce zákaz léčení. Byl pronásledován a bylo proti němu štváno, byly mu připravovány soudní procesy a byl trestán a odsuzován. Proč? Komu udělal co špatného? Nikomu, ale tisícům lidí přinesl tolik dobra, kolik by se nikomu nemohlo dostat od žádného jiného člověka. Chtěli potrestat nevinného! Nevinnému bylo zakazováno, aby dělal to, co mu přikázal Bůh – aby pomáhal lidem! Hořce musel trpět touto zlomyslností v Paříži na klinice rakoviny v Rue Henner! V hořkých bolestech vnitřně shořel, zničen Heilstromem, který nesměl předávat dál. Lidský zákon mu to chtěl v Německu zakázat. Pod tíhou všech těchto lží a pomluv tu stál jako obžalovaný, jako nějaký zločinec! Tiše a osamocen, žádný z jeho přátel o tom nevěděl, nesl všechno to utrpení lidstva sám na sobě. Ale všechno toto jeho nasazení nebylo zbytečné! Muselo se tak stát, jinak by nebylo možno lidstvu pomoci."
A ve své knize Žiji, aby lidstvo mohlo žít dále Grete Häusler píše: "Při zacházení se slovem ‚oběť‘ musíme být my lidé velmi opatrní. Ovšem tady, při tom, jak Bruno Gröning v Paříži zemřel, je toto slovo celou svou vahou velkou pravdou."
Jen tak bylo možno, aby došlo ke splnění jeho výroku, jak je to dokazováno v nesčetných zprávách o úspěchu: "Až jednou už na této zemi nebudu jako člověk, tzn., až odložím své tělo, pak bude lidstvo už tak daleko, že bude moci každý sám ze sebe zažít pomoc a uzdravení."
