Revoluce v lékařství?
Revue, vydání ze dne 14.8.1949: objasnění jedné otázky osudového významu
HERFORDSKÉMU BRUNO GROENINGOVI, kterému jsou připisovány zázračné činy a který v květnu a červnu roku 1949 vyléčil podle jejich vlastních výpovědí tisíce beznadějně nemocných, bylo jeho další působení v severním Německu nevraživostí lékařů a úřadů znemožněno. Dne 3.května 1949 bylo Gröningovi zakázáno, aby nadále vykonával svou uzdravovatelskou činnost. Od 29. čevna se Gröning stáhl z veřejného dění. Avšak Bruno Gröning ani nezmizel, a ani otázka po jeho zázračné léčivé síle nezůstala nezodpovězena. Neboť Revue otevřela Gröningovi cestu k jedné velké lékařské klinice, ve které měl možnost o své léčitelské síle podat důkazy velmi kriticky smýšlejícím, avšak nezazaujatým lékařům. Revue mu tak umožnila, aby moderním vědcům dokázal: Léčím nevyléčitelné. Revue dnes začíná s uveřejňováním výsledků 150 nenapadnutelných experimentů. Čtěte, o čem naši korespondenti Bongratz a Laux pod vědeckým vedením psychologa a lékaře prof.dr. Fischera v Revue referují.
PLÁN REVUE
Ode dneška začíná Revue zveřejňovat jedno téma, které dalece přesahuje pouhou žurnalistiku. Ve středu jejího zájmu stojí velmi prostý muž, Bruno Gröning, jehož věhlas dosáhl během několika měsíců závratné výše a který v Herfordu a i v jiných městech vyléčil velmi úžasnou a záhadnou cestou utrpení tisíců za nevyléčitelně platících nemocných, anebo jejich utrpení značně zmírnil. Žádný politik, žádný vědec, žádný umělec nedokázal v poválečném čase lidmi tak pohnout, jak to udělal Bruno Gröning. Vysíláním o jeho slávě a senzačními zprávami v tisku, které se pohybovaly mezi chválou, skepsí či povýšeným odmítáním, byly dotknuty také ostatní státy, dokonce Anglie a Amerika. Posměšné opovržení bylo živeno senzacemi, nekontrolovatelnými fámami a odporujícími si výklady. Toto opovržení vedlo k tomu, že tak závažný problém, který se z úzké oblasti lékařských odborných rozmíšek dostal skrze Bruno Gröninga na širokou veřejnost, ztrácel na své velké vážnosti, zodpovědnosti, nezaujatosti a vědeckosti.
Lékařští spolupracovníci Revue byli již delší čas v jiné souvislosti zaměstnáni otázkou, která se zabývala duševními příčinami většiny nemocí a rovněž studiem, v Německu dosti zanedbávaného, vývoje odpovídajícího výzkumu tohoto problému v ostatních, německy nemluvících zemích. V případě Gröning tu nešlo pouze o osobu nějakého zázračného lékaře, ale šlo tu především o významnou otázku psychických, to znamená duševních příčin nemocí, a o to, aby byl brán zřetel na tyto příčiny při psychoterapeutickém ošetřování pacientů. Gröning tak mohl být fenoménem v oblasti duševní léčby nemoci. Poté, co v severním Německu nabrala kampaň kolem Gröninga značně chaotické formy, kdy se některé dny nahromadilo před místy, kde působil, až šest tisíc lidí, pojala Revue konečné rozhodnutí, pro illustrovaný časopis dosti neobvyklé.
Protiklad, vzniklý mezi nesčetnými obdivovateli a protivníky, kterých bylo málo, ale byli zato velmi vlivní, se stával čím dál tím nesnesitelnější. Jedna lékařská komise a úřady v Herfordu udělily Gröningovi zákaz léčení. V Herfordu, Hamburku a v mnoha dalších městech čekalo tisíce nemocných i nadále na pomoc tohoto zázračného muže. Úředních instancí se konečně zmocnila velká bezradnost ohledně fenoménu Gröning, takže už z toho důvodu se dal pro tento samotný fenomén očekávat nešťastný konec. Bude Gröning mlýnským kamenem mezi mocí protivníků a mezi mocí věřících? Zajde tento prostý, intelektuálně neobratný, ale skutečnými, vysílacími schopnostmi a čestnou ochotou pomáhat druhým naplněný člověk Gröning na své tzv."příznivce", kteří se vtírali do jeho přízně, aby z jeho síly léčit vytloukali kapitál a svým protivníkům nabízeli jen tyto své slabiny? Anebo bude tady v Německu nějaký lékařský či vědecký institut ochoten k tomu, co by už dnes každá větší klinika v USA beze všeho udělala, aby dal totiž Bruno Gröningovi ze zájmu čistě vědeckého výzkumu možnost, jeho schopnosti klinicky přezkoušet? Po bezvýsledném přetřásání tohoto problému došlo na konci června k obavám, že bude Gröning potřen. Otázka, jestli mu má být přiznána tato úžasná, duchovně léčivá schopnost, anebo jestli musí být otestováno, zda jeho předpokládané schopnosti nejsou pouhým omylem, ba dokonce jestli to není šarlatánství, zůstala pro miliony trpících nezodpovězená.
V tomto časovému úseku se rozhodla Revue poslat do severního Německa zvláštní korespondenční štáb, obsazený Helmutem Lauxem, Heinzem Bongartzem a jedním vědcem - marburgským psychologem a lékařem prof.dr. H.G.Fischerem. Tento štáb měl znovu vyhledat Gröninga, jehož stopy se již pomalu začaly vytrácet. Měl se, na základě podrobných vyšetření celé řady Gröningem ošetřovaných případů, přesvědčit o úspěších nebo neúspěších jeho uzdravení.V případě pozitivního výsledku těchto zkoumání si měl štáb Revue udělat svůj vlastní úsudek o poměrech kolem osobnosti Gröninga. Podle toho, jaké budou výsledky vyšetření, měl štáb za úkol a měl k tomu i potřebné prostředky, aby Gröninga oddělil od případných nevýhodných vlivů jeho okolí, a aby mu umožnil východ z dusícího chaosu, který vládl mezi věřícími, lékaři a byrokratickými instancemi. Po získání jeho souhlasu se mělo Gröningovi dostat azylu na nějakém odlehlém místě. Zároveň byly štábem Revue podniknuty přípravy k získání spolupráce s nějakou přední německou univerzitní klinikou v případě, že výsledky vyšetřování budou kladné. Měla poskytnout Gröningovi v kruhu gremia vědců možnost, aby tu své schopnosti dokázal. V případě úspěchu mu měla být otevřena odpovídající cesta k dalšímu působení. V případě neúspěchu měl být veřejnosti předložen jasný a nepopiratelný výsledek celého výzkumu. To byl plán časopisu Revue.
Jeho uskutečnění začalo dnem 28. června 1949. Přineslo mnohé těžkosti, dobrodružství a překvapení. Plán se však vydařil bez toho, aby se o něm veřejnost - v zájmu věci – až po dnešní dny, směla dovědět. Pro ni zmizel Gröning dne 29.června 1949, ve 23.45 hodin z Hamburku. Dnes začíná Revue s touto uzavřenou zprávou korespondentů a vedoucích lékařů o předhistorii a historii největšího a nejpodivnějšího lékařského experimentu, jehož uskutečnění bylo kdy za pomoci nějakého časopisu umožněno.
Bruno Gröning: Fenomén lékaře duší
Od Helmuta Lauxe a Heinze Bongartze pod odborným vedením psychologa profesora Fischera
Po stopách Bruno Gröninga
Stanoviska lékařů
29. června, přesně v den, kdy Gröning v Hamburku beze stopy zmizel, jsme odjížděli z Frankfurtu. My žurnalisté jsme byli přirozeně zvědaví. Profesor Fischer byl zdrženlivý, ačkoliv ani on nemohl svou zvědavost úplně zakrýt. Ale byl odhodlán přijít případu Gröning systematicky na kloub a svůj úsudek o něm si chtěl udělat pomalu a velmi svědomitě. Naše spolupráce s profesorem Fischerem byla od prvních dnů vynikající. Byl to člověk, který prošel běžnou školní medicínou. Jako zdravotník byl schopný posuzovat lékařské nálezy, jejich zhoršení nebo vyléčení. Na druhé straně byl psycholog a ve své ordinaci léčil pomocí psychoanalýzy (zkoumání duše) a psychoterapie (věda o léčení duše). Gröningova metoda však musela spadat do oblasti léčení duše, kdyby se skutečně prokázala jako působivá. Jinak by tomu bylo, kdyby Gröning disponoval jinými silami, které nejsou dodnes psychoterapii známé.
Psycholog profesor dr.Fischer (vpravo) prohovořuje z pověření časopisem REVUE s Gröningem přípravy na klinický test.
Večer 29. června jsme přijeli do Bielefeldu a náhoda, týkající se jedné dřívější známosti profesora Fischera, nás zavedla nejdříve k setkání s vedoucím léčebného zařízení v Betelu, s profesorem Schorschem. Profesor Schorsch hrál podstatnou roli v lékařské komisi, která přispěla svým rozhodnutím k udělení zákazu léčení pro Gröninga. Nás, lidi od tisku, nechtěl nejdříve vůbec vidět, přijal jen profesora Fischera a vyjádřil před ním svůj názor, který o Gröningovi měl: "Je to úplně primitivní člověk, především nemá žádné – 'charisma' –". Pro ty, kteří toto slovo neznají, musíme dodat, že vědci tím rozumí vysílání vědomí. Schorsch mínil, že náboženské vysílání vědomí, o kterém Gröning v Herfordu a na jiných místech často mluvil, je pouhé divadlo. Jedná mnohem více z egoismu a ze sebepovyšování. Schorsch nám ukazoval jako důkaz svých slov grafologické dobrozdání, které vypovídá totéž. Profesor Fischer vzal jeho úsudek na vědomí. Profesor Schorsch ostatně nedělal dojem vědomé předpojatosti. Spíše jakoby neměl zájem. Byl kulatý a pohodlný a vypadalo to tak, jakoby o případu Gröning už vůbec nechtěl nic slyšet. Pravděpodobně se nevrhal rád do duševních rozrušení a nechtěl mít žádné další nepříjemnosti. Mínil, že nemáme dát na jeho úsudek, ale že máme sami přijít tomuto případu na kloub.
Profesor dr. Wolf, vedoucí lékař městského nemocničního ústavu v Bielefeldu, se jevil otevřenějším. Zdálo se, že je nakloněn našemu názoru, že případ Gröning musí být podroben přezkoušení bez jakýchkoliv předsudků. Poukázal i na to, že jak je známo, bylo Gröningovi nabídnuto, aby o svém umění podal důkazy na některých klinikách. Co si má myslet o tom, že Gröning tyto nabídky odmítnul. A může se mít vlastně lékařům za zlé, že pronásledovali s mimořádnou skepsí muže, který se zdráhal ukázat před nimi své schopnosti?
Proč, ptáme se samozřejmě docela přirozeně, se Gröning vyhnul takovému klinickému pozorování jeho ošetřovací metody a tím jejímu posudku? Měl Gröning důvod pochybovat o objektivitě profesora Wolfa? Když o pár týdnů později dal profesor Fischer Gröningovi podnět k tomu, aby praktikoval před lékaři bielefeldského městského nemocničního zařízení, musel bohužel zažít to, že i tam byl, pod zdánlivou záminkou, že se Gröningovi vychází vstříc, úmysl ho zničit tím, že by mu byly přivedeny případy, ve kterých už pomoci nemohl nikdo, ani Gröning ne. Profesor Fischer se proto musel zříci toho, aby byly Gröningovy metody posuzovány před bielefeldskými lékaři.
Dále se detmoldský úřední lékař dr. Dyes, vyjádřil vůči Gröningovi v tom smyslu, že i kdyby přinesl tolik důkazů svého léčitelského umění, kolik by chtěl, v jeho práci mu bude bráněno i přesto! Profesor Fischer se ho potom telefonicky z Herfordu ptal a dr. Dyes nedělal ze svých výroků žádné tajemství. Dr. Dyes byl naplněn lékařskou pýchou a se svým vlastním stanoviskem byl mimořádně spokojen.
Na základě takového jednání musel Gröning úplně ztratit důvěru v objektivní stanovisko lékařů, takže se mu nemůže zazlívat skutečnost, že nepřistoupil na nabídnuté nemocniční experimenty. Bdělý instinkt tohoto původně prostého člověka prohlédl tyto nečestné úmysly, které tu na něho číhaly.
