Uzdravení ze závisloti na drogách (smíšená konzumace)

S. V. (22), Basilej (Švýcarsko)

Asi ve dvanácti letech jsem začala kouřit cigarety. To bylo v době , kdy se moji rodiče rozvedli. Později jsem měla přítele, který kouřil denně hašiš. Jednou jsem to také zkusila, protože jsem chtěla vědět, jak on se cítí, když kouří hašiš. Brzy jsem to i já denně kouřila a o víkemdu k tomu ještě přibyl alkohol. Když mi bylo 15 let, měla jedna přítelkyně s sebou na party Speed. Ptala se mne, jestli bych si to chtěla zkusit? Také u Speedu jsem měla velmi brzy pocit, že bych ho potřebovala denně. Asi o dva týdny později jsem si na jedné party poprvé vzala Extasy. Brzy jsem začala denně ráno, o polední přestávce a samozřejmě večer konzumovat drogy. Zčásti jsem jeden týden žila bez spánku a jedla jenom trochu chleba. V krátké době jsem zhubla o deset kilogramů. Vypadala jsem bledá a byla jsem podvyživená.

Brala jsem všechno kromě heroinu

Už velmi brzy jsem se vystěhovala z domova, abych se vyhnula nepříjemným otázkám. Mojí životní náplní se staly drogy a party a tím jsem stále více zanedbávala svoje přátele a rodinu. Drogy mi dávaly něco podobného jako pocit štěstí. Stále víc jsem ztrácela zdrženlivost vůči drogám a o víkendech jsem brala všechno dohromady. Speed, Extasy spolu s alkoholem, mnohdy také v týdnu na učňovské škole. Konzumovala jsem všechno, co bylo „in“. Jen od heroinu jsem si držela odstup. Přesto se mi podařilo ukončit učení na prodavačku bot. Nejdříve jsem pracovala ve skladu zboží. Potom jsem často měnila místo a hojně chyběla v práci. Byla jsem stále více depresivní, agresivní a náladová.

Bez ohledu na to, zda jsem byla střízlivá nebo brala drogy, dařilo se mi stále hůře. Ráno jsem jen brečela. Viděla jsem, že to takhle nemůže jít dál. Po čtyřech letech závislosti jsem po prvé hovořila se svým otcem a prosila ho o pomoc. Poté jsem šla do poradny pro závislé a rozhodla se pro ambulantní terapii. Jednou týdně jsem chodila na rozhovor. Dělala jsem pokroky, zvládla jsem nebrat v této době žádné drogy, ale vnitřně jsem se často třásla a byla nervózní. Moje myšlenky kroužily neustále kolem drog. Měla jsem pocit, že bych něco potřebovala a ptala jsem se, kde bych si něco mohla sehnat. Avšak cosi ve mně mne vždy přimělo, abych to neudělala. Když měl můj terapeut čtyři týdny dovolenou, zažila jsem recidivu. Chtěla jsem jít bezpodmínečně na jednu party. Když jsem ve dvě hodiny ráno prosila svého přítele, abychom šli, opatřil opět látku. Doma jsem pak té látce už nedokázala odolat. Po této recidivě jsem už nechtěla podstoupit terapii a odřekla jsem ji. Konzumovala jsem méně drog než předtím a také ne denně, ale přesto už zase pravidelně.

Uzdravení shlédnutím dokumentárního filmu o Bruno Gröningovi

Dne 13. listopadu 2005 jsem navštívila spolu se svým otcem dokumentární film „Fenomén Bruno Gröning“. Otec poznal, že tento film byl pro mne v tehdejší situaci velmi důležitý. Byla jsem vždy velmi skeptická, kdykoliv hovořil o Bruno Gröningovi a jen jsem se tomu usmívala, protože jsem nevěřila v Boha. Den předtím jsem naposledy konzumovala drogy.

Když film začal, cítila jsem mravenčení v celém těle. Námět filmu mne hluboce dojal a na konci jsem byla velmi, velmi vážná. Od tohoto dne jsem si už nevzala žádné drogy. Nervozita a vnitřní třes se už nedostavily jako dříve, když jsem si nevzala žádné drogy. Pozoruhodné a naprosto nové pro mne bylo, že jsem už vůbec na drogy nemyslela. Myšlenky na ně byly jako vymazány, prostě už tu nebyly. Dnes mám radost ze života, jakou jsem jsem ještě nikdy nepociťovala. Vše se obrátilo k dobru.

Psychologický komentář:

Ve věku 15 let začala S. V. konzumovat různé drogy. V krátké době ji drogy ovládly. Během čtyř let se točily její myšlenky, pocity a jednání kolem konzumu a závislosti. Terapie přinesla sice dočasnou drogovou abstinenci, avšak touha přetrvávala a došlo k recidivě. V listopadu 2005 navštívila filmové představení dokumentárního filmu o Bruno Gröningovi a byla spontánně osvobozena od jakékoliv žádosti po drogách. Její život se v mnoha oblastech změnil k pozitivnímu. Dnes vede spokojený a od drog osvobozený život. Z psychologického pohledu je takové spontánní uzdravení nevysvětlitelné a odporuje klinickým zkušenostem.
R. B., psycholožka