Uzdravení ochrnutí na půl těla (po mrtvici)
Healing from hemiplegia and severe speach disturbance
Nikolai Gontschar (66), Koktschetau (Kazakhstan)
After a stroke in 1987 I suffered speech disturbances, headache, dizziness, cramps and leg pain. I couldn't walk for more than five minutes and could hardly speak. My right arm and right leg were paralysed. I was plagued by memory loss and had difficulty understanding things people explained to me.
Heilung einer langjährigen Linksseitenlähmung nach Hirnblutung
Anna K. (64), Deutschland
[1] Am 30.08.1976, im Alter von 44 Jahren, hatte ich einen Schlaganfall mit mittelgradiger Gehirnblutung. Seitdem war meine linke Körperhälfte gelähmt. Ich war sechs Wochen lang in der Universitätsklinik. Man brachte mich in ein weiteres Krankenhaus, wo ich wiederum sechs Wochen verweilen musste. Ich bekam Infusionen und Massagen bzw. krankengymnastische Behandlung. Mein linker Arm und mein linkes Bein waren jedoch nach wie vor gelähmt. Der Arzt wies mich darauf hin, dass ich mit dieser Lähmung leben müsste. Nach dreimonatigem Krankenhausaufenthalt kam ich nach Hause. Mein Mann musste mich voll versorgen: waschen, kämmen, zur Toilette schleppen, ins Bett bringen. Außerdem musste er die ganze Hausarbeit machen, da ich zu nichts mehr fähig war. Ich konnte nur noch aufgetischtes Essen mit meiner gesunden rechten Hand zu mir nehmen. Ich bekam regelmäßig Massagen und Elektroschocks, was zumindest dazu führte, dass ich zwei Zehen bewegen konnte. An selbstständiges Aufstehen und Gehen war nicht zu denken.
Uzdravení z ochrnutí poloviny těla po krvácení do mozku
Paní A. K. (58), Norimberk (Německo)
V srpnu 1976, ve věku 44ti let, jsem utrpěla mozkovou mrtvici s krvácením do mozku středního stupně. Ležela jsem kvůli tomu šest týdnů na jedné univerzitní klinice. Od té doby zůstala moje levá polovina těla ochrnutá. Dostávala jsem pak infuze a masáže a také nápravný tělocvik. Moje levá paže a moje levá noha však byly tak jako předtím ochrnuty, takže jsem se nemohla ani samostatně zaopatřit a nemohla jsem samozřejmě vykonávat ani běžné domácí práce. Další pravidelné masáže a nápravná cvičení vedly k nepatrnému zlepšení. Na jaře r. 1977 jsem byla sto, pohybovat se v domě za pomoci dvou berlí. V r. 1981 jsem dostala na ochrnutou nohu dlahu z umělé hmoty, která sahala od kolena až ke kotníkům a umožňovala mi lepší pohyb. Od té doby, co jsem měla dlahu, používala jsem jen pravou berli. Nyní jsem byla schopná chodit i po schodech s nohou, kterou jsem táhla za sebou. Pohyb mimo dům a delší chůze pro mne však zůstaly nemožné. Tento stav ochrnutí trval pak nezměnen po celých příštích osm let.
Při uvedení do učení Bruna Gröninga v říjnu roku 1989 jsem pocítila energii a teplo v celém mém těle. Vyléčení jsem zažila osm dní po mém uvedení. Ležela jsem na lavici v kuchyni při poledním odpočinku, když jsem se náhle úlekem probudila a měla pocit, že musím vstát a jít. Hned nato jsem vstala a šla jsem přes kuchyň a schody do zahrady, kde jsem obcházela, aniž bych se opírala o berli, hůlku nebo dlahu. Mou levou nohu jsem mohla plně nasadit, aniž bych zavrávorala, nohou jsem mohla podle své vlastní vůle pohybovat a také levá paže nabyla znova sílu. Při kontrolních vyšetřeních u odborných lékařu v r. 1990 a 1991 nezjistili oba dva neurologové žádné ochrnutí.
