Uzdravení chronického syndromu vyčerpanosti (ME, CFS)
Uzdravení z chronického únavového syndromu (ME, Encephalomyelitis)
M. Koekkoek, Prinsenland (Holandsko)
Než jsem onemocněla, byla jsem velice aktivní. Měla jsem stále kalendář plný akcí. Intenzivní práce mne naplňovala, byla jsem šťastná a pozitivně naladěná. V březnu 1994 zjistil můj domácí lékař infekční mononukleózu. Byla jsem stále vyčerpaná a hodně jsem spala, aniž bych se pak probudila odpočinutá. Mojí práce na plný úvazek jako učitelka jsem se musela vzdát a byla jsem o dva měsíce později uznaná práce neschopnou.
Uzdravení z chronického únavového syndromu (ME, Encephalomyelitis)
M. Koekkoek, Prinsenland (Holandsko)
Než jsem onemocněla, byla jsem velice aktivní. Měla jsem stále kalendář plný akcí. Intenzivní práce mne naplňovala, byla jsem šťastná a pozitivně naladěná. V březnu 1994 zjistil můj domácí lékař infekční mononukleózu. Byla jsem stále vyčerpaná a hodně jsem spala, aniž bych se pak probudila odpočinutá. Mojí práce na plný úvazek jako učitelka jsem se musela vzdát a byla jsem o dva měsíce později uznaná práce neschopnou.
V dobré dny jsem opustila postel kolem 11. hodiny a dívala se pak na televizi. Moje koníčky, jako ruční práce a čtení jsem už nemohla dále vykonávat. Kolem 13. hodiny jsem se většinou vrátila do postele a spala až do večeře, abych si potom opět lehla. Procházky nebyly možné, protože jsem po 50 metrech byla totálně vyčerpaná. Nohy byly bez síly. Nemohla jsem dlouho stát a mnohdy mi nohy jednoduše vypověděly službu. Měla jsem bolesti šíje, proto jsem již nemohla vzpřímeně držet hlavu. Oči mne bolely a cítila jsem tlak v očních jamkách. Při čtení se oči nemohly koncentrovat na jeden bod. Při rozhovorech jsem měla potíže najít slova. Často jsem dostala vysokou horečku se silným pocením a zvracením. Domácnost a nákupy vyřizoval můj manžel, mí rodiče a pomoc v domácnosti. Byla jsem vyřazená ze společenského života. Dokonce telefonní rozhovory mne vyčerpávaly.
Nesmířila jsem se s tím a bojovala dál
Jedné myšlenky jsem se držela pevně: „Když budu dále pracovat, zvítězím nad nemocí.“ Tak jsem bojovala dál. Opětovná ataka v listopadu 2007 ukončila má dobrá předsevzetí. Úřední lékař mi zakázal dále pracovat. Já jsem vstala z postele jen k snídani. Můj manžel se staral o obě děti a vše ostatní. V lednu 2008 mi zavolala matka jedné kamarádky ze školy. Vyprávěla mi po telefonu o učení Bruno Gröninga. Věděla jsem, že i přes mou vůli jsem sama byla příliš slabá zvítězit nad nemocí. Tak jsem důvěřovala plná naděje Bohu a Bruno Gröningovi. Myšlenkově jsem se oddělila od nemoci. Od tohoto momentu jsem se cítila stále lépe. V dubnu jsem navštívila mou první hodinu společenství. Pak to šlo velice rychle. Denním příjmem Heilstromu se změnilo to věčné nahoru a dolu ohledně mého zdravotního stavu, takže ty výšky vydržely déle a ty propady byly menší. V červnu 2008 jsem mohla opět jeden a půl dne v týdnu pracovat a v září všechna omezení zmizela. Od této doby jsem zdravá, nejsem již vyčerpaná a ráno jsem odpočatá. Opět sama nakupuju, vařím jídlo, starám se o děti, mohu dělat ruční práce a číst. Veškeré bolesti zmizely a mohu se opět dobře koncentrovat. Žiju opět společensky, jezdím na kole a užívám si život. Cítím se lépe, než jsem se kdy předtím cítila. Jsem Bohu a Bruno Gröningovi vděčná za toto uzdravení.
Od listopadu 1994 jsem se snažila dva dny v týdnu hodinu pracovat. Mezitím jeden internista diagnostikoval chronický únavový syndrom. Říkal, že toto není léčitelné a že s tím musím žít. Označil to jako silnou formu ME a doporučil mi hledat v alternativní medicíně. Já jsem se s tím nespokojila a bojovala jsem dále a zvýšila jsem si postupně pracovní úvazek na tři dopoledne týdně. Když jsem po práci přišla domů, byla jsem ale úplně vyčerpaná. Po jedné silné opětovné atace jsem byla až do června 1997 upoutaná v domě. Všechny dříve zmíněné symptomy se s plnou silou vrátily. V této době jsem hledala pomoc u jednoho lékaře pro biorezonanci a u jednoho energetického terapeuta. Uzdravit mě také nemohli, ale naučila jsem se používat sílu pozitivního myšlení. Toto můj stav nepatrně zlepšilo a od března 1997 jsem se opět mohla velmi malými krůčky zapojit do pracovního procesu. Potřebovala jsem vždy mezi pracovními dny den odpočinku, jinak se symptomy opět v celé síle vrátily.
