Uzdravení deprese
Uzdravení z těžkých depresí a posttraumatické stresové poruchy (PTSP)
R. Z. (43), Melbourne (Austrálie)
Už od dětství jsem trpěla depresemi. Můj otec se ke mně často choval surově. Byla jsem vždy velmi tichá, ustrašená a špatně jsem spala. Když mi bylo devět let, byla jsem zneužívána. Rodina o tom věděla, ale nic proti tomu neudělala. V šestnácti letech jsem se pokusila o sebevraždu - předávkovala jsem se prášky – „neúspěšně“. Ve škole jsem ze všech předmětů propadala. Proto jsem se ještě více nenáviděla a věřila jsem, že nejsem vůbec k ničemu. Když mi bylo 18, odešla jsem z domu. Od mých dvaadvaceti let jsem se déle než čtyři roky léčila na psychiatrii. Léky jsem nebrala – kvůli vedlejším účinkům. Moje manželství se po třech letech rozpadlo a můj psychiatr mi řekl, že už pro mne nemůže nic víc udělat. Prošla jsem si pak „Odyseou“ přes řadu psychologů, psychiatrů, lékařů, nemocnic a léčitelů. Při každé vzpomínce na moji minulost moje tělo chřadlo. Schovávala jsem se a zažívala jsem těžké záchvaty paniky, jako bych měla infarkt. Pak jsem na několik hodin upadala do bezvědomí. Zamykala jsem se a mnoho let jsem usínala s pláčem. Deprese, strachy a záchvaty paniky byly jednoduše tak zlé, že jsem byla v roce 2003 odvezena na psychiatrickou kliniku. Na základě testů mi byly nasazeny léky (Cipramil, později Avanza = Mitrazepam), a ty mi pomáhaly. Myslela jsem, že nyní bude vše v pořádku, ale stále tam bylo ještě něco v mé duši, co pořád hlasitě křičelo. V roce 2005 jsem s pomocí jednoho psychiatra zkusila léky vysadit. Když jsem dávku snížila na 1 tabletu (30 mg), dostavily se abstinenční příznaky. Měla jsem návaly pocení, bolesti, strach, třásla jsem se, měla jsem klaustrofobii a bylo mi špatně. Rozhodla jsem se léky zase brát. Předepsali mi tablety na spaní a valium proti abstinenčním příznakům, a když jsem zvýšila dávku opět na 60 mg Avanzy, tak všechny abstinenční příznaky ustaly. To bylo pro mne velkým zklamáním, protože jsem nyní viděla, že jsem na tom léku velmi závislá. Měla jsem pocit, že zbytek života budu trávit léčbou a u lékařů. Deprese byly tak zlé, že jsem nadále mnoho plakala, všechno mě bolelo a chtěla jsem svůj život ukončit. Sebevraždu jsem plánovala na 1. července 2007.
Healing from severe depression and anxiety disorder
E. B. (50), Ergoldsbach (Germany)
In the year 1995, an ominous situation developed at my workplace - mobile nursing care - mobbing was becoming widespread. This caused me to develop permanent anxiety, and I could hardly do my job any more. In 1997, my frame of mind was so shattered that, for example, I was neither able to fill a syringe nor administer intramuscular Injections. At home I could no longer calm down, and I was plagued by thoughts of suicide. A neurologist had me admitted to the district hospital because of acute self-endangerment. At first I was completely sedated, so that I hardly perceived anything. After eight weeks without significant improvement I was released at my own risk on the condition that I undergo psychiatric treatment. On the one hand the prescribed medication did help me to somehow be active, but on the other hand everything was insensitive and mechanical. In the end it helped just as little as conversational therapy.
Uzdravení ze závislosti na alkoholu a z depresí
J. L. (54), Buffalo (USA)
Krátce po mých 18. narozeninách (1968) jsem začal pít pivo a tvrdý alkohol. Od pondělí do neděle jsem denně vypil 12 až 17 piv. Tenkrát to pro mne bylo normální, přijít z práce domů, převléci se a jít do oblíbené hospody a tam zůstat do 3 hodin do rána, potom vstát v 7 hodin a pokaždé jít do práce s ošklivou opicí. Tenkrát jsem pracoval ve stavebnictví. Tak to šlo den za dnem. Stalo se to rituálem mého života. Dnes si nedovedu představit, jak jsem mohl přežít 35 let s takovou nadměrnou konzumací alkoholu.
Uzdravení z deprese
Paní N. D. (49), Jihoslovanů (Německo)
Velmi často jsem trpěla nervozitou, reagovala jsem již při sebemenších ma-ličkostech přehnaně podrážděně, na mých prsou ležela velká tíha. Připadalo mi, jako kdyby mne chtěla udusit. Byla jsem u jedné ruské léčitelky, která mi přiložila ruku, což mi přineslo mírné ulehčení, které však netrvalo dlouho.
Po uvedení do učení Bruna Gröninga ve mne nastala opravdová revoluce, vůbec jsem nespala a všecho ve mně bylo v pohybu. Asi po třech týdnech byly mé duševní potíže jakoby odváty větrem. Cítím se se velmi lehce, svobodně a plnohodnotně, do budoucnosti hledím s důvěrou.
Uzdravení z deprese
Paní M. L. (42), Bebra (Německo)
Šest let předtím, než jsem přišla k učení Bruna Gröninga, jsem trpěla depresemi. Dostavovaly se u mne silné stavy strachu, neměla jsem zájem na jakémkoliv dění kolem mne, a již samotná ranní vstávání byla pro mne muka. Byl to strach ze všeho, co na mne toho dne čekalo. Nebyla jsem schopná normálně uvažovat, posedávala jsem nečinně a nebyla vstavu vykonat ani tu nejméně náročnou domácí práci. Užívala jsem různé léky rozličné síly. Zpočátku baldrian, pak demetrin, tofranil a saroten v tabletách.
Pět dnů po uvedení do učení Bruna Gröninga a po přijímání léčivého proudu tyto potíže jednoduše zmizely. Od té doby se u mne žádné pocity strachu nedostavují, ráno vstávám s lehkým srdcem a se zájmem na životním dění. Nepotřebuji žádné léky, protože už depresemi netrpím.
Uzdravení z deprese
Paní E. G. (64), Heidelberg (Německo)
V r. 1985 jsem se stala v mých 59ti letech nezaměstnanou. Znamenalo to pro mne takový šok, že jsem upadla do těžkých depresí. Vnoci jsem nemohla vůbec spávat, svůj byt jsem nechala zpustnout, stala jsem se plachou a apatickou a neodvažovala jsem se už ani vyjít sama na ulici, abych si obstarala nákupy. Když mne někdo oslovil, rozplakala jsem se. Byla jsem přes čtyři roky v ošetřování, dostávala jsem injekce B 12 a lék Imap, což mi však vůbec nepomáhalo. V době uvedení do učení Bruna Gröninga jsem byla na nulovém bodě. (listopad 1989)
Ihned po uvedení jsem se dala do hospodaření, od té doby je můj byt v pořádku. Asi po třech týdnech jsem měla pocit, jakoby po léta trvající deprese nebyly více moje. A skutečně jsem od té doby osvobozena od depresí, apatie, plachosti apod. Vysadila jsem i všechny léky.
Uzdravení z deprese
Pan R. B. (25), Linz (Rakousko)
Asi tak tři roky jsem trpěl depresemi, které se projevovaly tímto způsobem: Dýchací potíže, myšlenky na sebevraždu, osamocenost, strach z lidí, nechuť skoro ke všemu, smutek, zlé sny a zvracení. Téměř trvale jsem ležel v posteli. Před zkouškami jsem ztratil veškeré sebevědomí a odhlásil se z nich v posledním momentě. Psychoterapeutická ošetrování přinášela jen krátkodobé výsledky.
Již krátce po mém uvedení v březnu 1995 jsem pocítil náhle v oblasti břicha energii a duševní osvobození, takže se stalo, že jsem se opět po dlouhé dobe mohl smát, aniž bych k tomu měl nějaký očividný důvod. Bylo tomu tak proto, že jsem se tak nádherně cítil. Sídlí ve mně skutečná radost ze života. Necítím se už vůbec unavený a jsem skutečně zdráv.
